Kiliána von Útulková V.

Čtvrtek v 17:15 | Ráďa |  Radosti

"VŠECHNO NEJLEPŠÍ, KILIÁNO!". Hodně zdraví, spokojenosti, dobrotek a hraček.

Psí "dort" - hnus jeden předraženej

Naše černé zlato, zlobidlo, kousadlo, trhadlo, tulidlo, chlupidlo, veselidlo, šťastidlo mělo 3. května rok. Vlastně nevíme přesné datum narození našeho nalezence, v očkovacím průkazu ná termín narození konec dubna. Jenže to máme výročí my (takže jiná oslava). Pak jsme si řekli, že když je doma takový pracant (furt něco likviduje), tak jí ty narozeniny dáme na 1. května, na svátek práce. To taky neklaplo (protože Barcelona). Takže nakonec jsme jí "narodili" 3.5.2017. Pro mě symbolické datum, protože v tento den měla narozeniny moje milovaná babička.

Všechno nejlepší!

Už dva měsíce dopředu jsem objednala na internetu na základě doporučení jednoho psího blogu speciální psí dort. Drahý byl jako hrom. A když jsem viděla tu velikost, tak jsem se musela smát, jak fotky na webu klamou. Běžně se říká: "za málo peněz hodně muziky", toto bylo: "za hodně peněz málo muziky!". Navíc, když jsem ho připravovala, rozumějte, zalila jsem sypkou dortovou směs vlažnou vodou v dodané nádobě a nechala dort ztuhnout v ledničce, tak se mi z vůně dortové směsi fakt navalovalo. Kiliána ho snědla s chutí a pak měla dva dny průjem. Takže oslava, jak má být. Promiň, Kiliáno!

Fakt jenom můj?

Každopádně jsme moc rádi, že ji už skoro ten rok máme (9 měsíců), i když někdy nám dokáže připravit perné chvilky (když v mrazu večer uteče a já ji celou noc hledám po sídlišti a ona se zatím nechá nalézt jednou hodnou paní a jejím labradorem, aby mohla vyjíst jejich misku a spát v jejich posteli až do rána), nakonec stejně zvítězí ta její bezmezná láska (obzvláště když mám v ruce nějaký pamlsek) a prostě by se pro nás rozdala (ano, denně nám věnuje minimálně 20 tisíc chlupů).

A zde je pár fotek z jejího prvního roku:

Vezeme si ji domů (za chvilku pozvrací auto)

Na gauči, který dnes vypadá a "voní" úplně jinak - redesigned by Kiliána

IT expert

Nevinnost sama

Modelína - bambulína

Kolik těch psů vlastně máme?

Nebyla by nějaká dobrota?

Zátiší s koníkem

Plaváček

S největším a nejlepším kamarádem "Vlkodávkem"

Je to naše černé zlato. VŠE NEJLEPŠÍ !!!

 

Květnové cestovatelské střípky

11. června 2018 v 18:05 | Ráďa |  Cestování
Tak jak jsem měla od ledna do března pocit, že se nic neděje, o to více jsem byla překvapená, jak se to cestování v dubnu rozjelo. Japonsko i Barcelonu jsem si užila. A řeknu vám, že ve stejném tempu pokračoval i květen. Nebyla to sice žádná exotika, ale cestovalo se mi pěkně.

I druhý prodloužený květnový víkend jsme využili jednoho dne dovolené, což znamenalo 4 volné dny. Náš původní plán někam odletět nakonec vzal za své (ale není všem dnům konec) a tak jsme na poslední chvíli hledali náhradní plán. Po Česku se nám moc cestovat nechtělo, protože většina lidí si udělalo prodloužený víkend a navíc většina ubytování byla obsazena. Nakonec padla volba na rakouské Podyjí. To jsem před lety průvodcovala a moc se mi tam líbilo. Z Brna to není daleko a hlavně jsme tam mohli jet i s Kiliánou.


A řeknu vám, opět jsem se přesvědčila, že za krásnými místy nemusíte jezdit přes půl světa, většinou jsou hned za rohem. A pokud navíc vyrazíte s někým, s kým je ten strávený volný čas moc fajn, tak si prostě lepší dovolenou nemůžete přát.

Z mého talíře (krabičky) LV.

8. června 2018 v 16:49 | Ráďa |  Potraviny
S touto rubrikou přicházím po strašně dlouhé době. Rozhodně se nechci a nemůžu vymlouvat, že nemám čas, protože mobil mám plný fotek nejen jídla. Ale tak nějak se mi vlastně od loňského podzimu totálně změnil život a já si to vše nové a neskutečně fajn užívám plnými doušky. Internet šel v posledních měsících trochu stranou (ani tu Ulici už nesleduju), ale snažím se zase najet na nějaký ten režim, jehož součástí bude i tento blog. Psaní mě vždy bavilo a pořád baví.

Takže pojďme na jídelní směsku posledních měsíců.

A začnu domácími pokusy. Tím prvním byl kachní šoulet. Ten jsme ochutnali jednak v retro menu Marcela Ihnačáka v protiatomovém krytu v Brně a také v jeho židovském menu v restauraci Tanzenberg v Mikulově. A řeknu vám, že i ten náš se nám povedl.

S kysaným zelím
 


Carevny v Barceloně - část 2.

6. června 2018 v 18:14 | Ráďa |  Cestování
U většiny cestovatelských článků věnuji samostatný článek jídlu. Nejinak tomu bude i u naší carevnovské výpravy do Barcelony.

Ráno dělá den. Posnídej sám, o oběd se rozděl s přítelem, večeři věnuj nepříteli (nikdy). Snídaně je základ. A řeknu vám, že v našem hotelu to byl opravdu excelentní základ. Tolik uzeného lososa jsem nesnědla za poslední půlrok, meloun i ananas byl vynikající, stejně jako všechny ty šunky, salámy, sýry, crossainty a džusy. K tomu všemu samozřejmě lahodné preso s mlékem a jako bonus šampaňské. Snídaně se podávala od sedmi hodin a my jsme už za minutu sedm sjížděly výtahem do přízemí hotelu, kde se nacházela hotelová restaurace. Vždy jsme tam byly první (ranní ptáče dál doskáče) a ze všech hostů nejdéle (carevny jedny nenasytné). Prostě ty snídaně stály za to.


Carevny v Barceloně - část 1.

4. června 2018 v 17:14 | Ráďa |  Cestování
Barcelonu jsme měly v plánu již minulý rok. A to cestou zpět z cyklo-dovolené v Andalusii. Dovolená se ne zrovna moc povedla a my jsme nakonec pěkně otrávené odletěly domů už z Malagy a Barcelonu jsme vypustily. Samozřejmě s dohodou, že se tam co nejdříve vypravíme. Úplně nejdříve to tedy nebylo, ale za necelý rok jsme nasedly do letadla a vyrazily jsme za dalším carevnovským cestovatelským dobrodružstvím. Využily jsme letošní první květnový svátek, který spolu s jedním dnem dovolené udělal úžasný čtyřdenní prodloužený víkend. A my jsme letěly v pátek odpoledne, takže jsme měly ještě jedno odpoledne k dobru.


Plán byl od začátku jasný. Budeme si užívat. Žádný stres, žádný běh po památkách s cílem jich "proletět" co nejvíce, prostě odpočívat a užívat si toto krásné město plnými doušky (nejen sangrie).

Japonsko VII. – co se nevešlo do předchozích článků

28. května 2018 v 22:07 | Ráďa |  Cestování
1. Hora Fuji (Fudži)

Jedná se o nejvyšší horu Japonska (3776 m n. m.) a je to sopka. V dnešní době je stále aktivní, ale s malou pravděpodobností erupce. Ovšem nikdy neříkej nikdy. Pro buddhisty a šintoisty je tato hora posvátná. Její kráter má po obvodu šest výstupků, které připomínají okvětní lístky a jsou označovány jako "šest okvětních plátků Fuji". První známý člověk, který vystoupil začátkem 8. století na horu, byl Enno Ozunu, prvním poutníkem ze západu byl anglický generální konzul Sir Rutheford Alcock, který se svým psem, teriérem Tobym, vystoupil na horu v roce 1859. Do roku 1868 byl na vrchol hory přístup povolen jenom mužům.


Japonsko VI. - Hirošima

16. května 2018 v 21:40 | Ráďa |  Cestování
Město, které až do 6. srpna 1945 málokdo znal. Po tomto datu znal Hirošimu celý svět. Bylo to město, kam byla americkou armádou svržena první atomová bomba v historii lidstva, nesla název Little Boy. V den výbuchu zemřelo v Hirošimě 70 000 lidí, do konce roku 1945 v důsledku popálenin, ozáření a dalších onemocnění a nedostatečné lékařské péče dalších 140 000 lidí.


Tokijský rozhlas popsal zkázu Hirošimy následovně: "Prakticky veškeré žijící věci, lidé a zvířata, byly doslova sežehnuty zaživa."

Japonsko V. - Tokio

14. května 2018 v 20:07 | Ráďa |  Cestování
Dlouho jsem váhala, jak japonský cestopis pojmout. Říkala jsem si, že rozepíšu den po dni. Když jsem dopsala asi pátý den a texty jsem si přečetla, bylo mi jasné, že pro mě to může být úžasná forma deníku, který mi připomene a oživí vzpomínky na tento výlet. Ovšem pro ostatní to může být nuda plná písmenek o pořádku, kázni a dochvilnosti. O prvních a pro mě nejsilnějších dojmech jsem psala v tomto článku. Ano, píšu zde o jídle (tomu jsem již věnovala čtyři předchozí články), o pořádku a čistotě, o organizovanosti lidí při čekání na vlak a o pozdravu pokynutím/úklonem hlavy.

Nyní bych ráda napsala něco o místech, která mě v Japonsku, konkrétně na ostrově Honšú zaujala. A začnu hlavním městem této ostrovní země - Tokiem.

Tokio je hlavním městem Japonska a také sídlem japonského císaře. Název v překladu znamená Východní hlavní město. Ve městě samotném žije více než 9 miliónů obyvatel a s předměstím je to okolo 40 miliónů. Pro nás, kteří pocházíme z desetimiliónové republiky, je toto číslo nepředstavitelné. Tokio je největší město na světě co do počtu obyvatel. Součástí tokijské aglomerace jsou města Kawasaki, Jokohama a řada dalších.

Pokud zvažujete cestu do Japonska, tak rozhodně toto velkoměsto nemůžete vynechat. Určitě vás ohromí císařským palácem, moderními stavbami s tisíci kancelářemi, dokonalým dopravním systémem v podobě metra, klasických vlaků i rychlovlaků. Mimochodem systém tokijského metra je mi dodnes záhadou a bez přípravy před cestou bych se tam velice rychle ztratila (a to jsem si myslela, že když jsem pochopila metro moskevské, tak mě již nemůže nic překvapit).

Japonské metro, pozor, ještě není dopravní špička S vyplazeným jazykem

Dubnové knižní ohlédnutí

11. května 2018 v 19:59 | Ráďa |  Knihy
Tímto knižním článkem přeruším sérii japonských článků. Jsem trošku ve skluzu. Námětů na články, teď zejména ty cestovatelské se mi díky dvěma prodlouženým svátečním víkendům nakupily. Ale slibuji, že je co nejdříve zpracuji, protože všechny cesty se neskutečně povedly.

Ale zpět k dubnovým knihám, kterých díky cestování po Japonsku není moc jako v předešlých měsících. A také mám pocit, že výběr se mi zrovna moc nepovedl.

Jean Sassonová - PRINCEZNA SULTANA A JEJÍ DCERY

Jedná se již o druhý díl příběhů ze života mocné arabské rodiny As-Saudů a opět zakoupení za pár peněz v Levných knihách. Kniha nám umožňuje nahlédnout pod pokličku života muslimských žen poukazujíc na jejich týrání jejich nejbližšími, tedy muži. Toto vše se děje s odvoláváním se na náboženství. Přestože princezna Sultana sama sebe staví do role ženy bojující za změnu postavení žen v této společnosti, myslím si, že její šance jsou nulové. Zažité tradice praktikované po několik století a obrovský vliv náboženství žádnou zněnu prostě nedovolí.


Japonské jídlo IV. – co se nevešlo do předchozích článků

1. května 2018 v 16:01 | Ráďa |  Cestování
Čtvrtý článek o japonském jídle? Není to moc? No, nevím. Když to vezmu podle počtu "liků" na instagramu (#radahlav), tak jídlo jednoznačně vede. Kdybych na "insta" vložila obrázek s vynálezem vakcíny proti smrďavce, tak rozhodně nebude mít takový úspěch jako nazdobená ranní ovesná kaše. Ale to je prostě svět internetu a sociálních sítí.

Dnes začnu jídly na cestu. Japonci hodně jedou na krabičkách. V každém obchodě, od těch nejmenších až po supermarkety, najdete "krabičkové" oddělení. A můžete si vybírat, co hrdlo ráčí. Nudle na všechny způsoby, sushi, saláty, maso … atd. Ceny jsou velmi přijatelné i pro nás Čechy a doba trvanlivosti je vždy jen do následujícího dne. Což znamená, že jídlo je čerstvé a hlavně neobsahuje žádné konzervanty.

Japonci jsou zvyklí si toto jídlo kupovat o poledních pauzách a i večer v supermarketech jsem nakukovala do košíků žen a zkoumala jsem, co domů nakupují. Žádný obří týdenní nákup jako u nás. Zelenina, krabičky a hotovo. A zítra znovu. Vše čerstvé, zdravé a v podstatě bez práce, což chápu. Japonci pracují dlouho do večera, stejně tak i děti se vracejí domů díky mimoškolním aktivitám a dalšímu studiu až večer. Tak si všichni sednou k jednomu stolu se svými krabičkami a mají alespoň trochu času pro sebe. Stejně tak se krabičky hojně využívají při cestování vlakem (a nikdo nedělá kolem sebe binec, žádné nudle nebo ubrousky se nepovalují po zemi).

Pojďme na to:

Nudle s přísadami a můj první oběd v shinkanzenu

Kam dál