ROK 2017

7. ledna 2018 v 17:37 | Ráďa |  Radosti
Nemám ráda bilancování. V běžném životě většinou funguji tak, že se zpět neohlížím. Stalo se, co se stalo a život jde dál. Rýpat se v minulosti opravdu smysl nemá a otevírat rány z druhé světové už vůbec ne. Nabila sis čumák? OK, otřep se a život jde dál. A po pravdě? Nejednou jsem se na různých blozích ušklíbala nad články na téma, jaký byl rok uplynulý, co by autor udělal jinak a lépe. A ještě mnohem více nad závazky do roku nového. Ale je to věc každého, někdo jiný se zase může ušklíbat nad mým blogem.

Přiznám se, že tentokrát je to u mě jiné. Jak s oblibou říká můj kolega, stárnu. Žiju už druhou polovinu svého života a asi i více o životě jako takovém přemýšlím. Ale hlavně, rok 2017 byl pro mě opravdu rokem výjimečným. Pojďme se na něj podívat.

LEDEN - 2.1.2017. Plním si svůj (dětský) sen a s vypětím všech sil se vyplazím na Kilmanjaro, nejvyšší horu Afriky. Čekám euforii, radost, skákání do nebes (tam už vlastně jsem). Euforie z tohoto výstupu se nedostavila nikdy. I dnes, když koukám na fotky, tak si říkám, jo, bylo mi blbě, vylezla jsem tam a nikdy více. Kili bylo můj výškový limit (spíš přes-limit).

Na Kilimanjaru

Ale dětský sen o Africe jsem si splnila a na Afriku jsem se podívala z její střechy.

Cestou na Kilimanjaro

Po výstupu

ÚNOR - dopisuju cestopis o Kilimanjaru, který následně moje spolucestovatelka vloží do své úžasné fotoknihy. Tu dostávám v září k narozeninám a jsem z ní nadšená.



Kili kniha

BŘEZEN - první jarní den si užijeme ve Vídni a okolí. Poprvé navštívím jezero Seegrotte i vyhlášenou vídeňskou cukrárnu Demel.

Seegrotte

Vídeň, cukrárna Demel

DUBEN - poprvé máme na Velký pátek volno a já využívám velikonoce k cestování. V pátek Bratislava, v sobotu Praha a v neděli a v pondělí Vídeň. Ano, tak to má být. A samozřejmě zase ta Pálava.

Bratislava, hrad

Praha, Karlův most

Vídeň, největší vídeňský řízek

Mikulov

KVĚTEN - ne zrovna povedená cyklo-dovolená v Andalusii. Cestovce se to prostě nepovedlo. Ale co už. Viděli jsme nádhernou Alhambru, andaluské kopce a španělské jídlo a pití jsme si užili, jak se patří.

Sangria



Jíme ve Španělsku

Madrid nás nadchnul, ale ten jsme si jeli po své vlastní linii a Barcelona na nás ještě čeká.

ČERVEN - poprvé navštěvuji květnou zahradu v Kroměříži, provádím kamarádku Bohdanu a její známé po vilách v brněnské Masarykově čtvrti, průvodcuji mou oblíbenou Medvědí soutěsku a zámecký park Laxenburg.

Kroměříž, květná zahrada

Brno, vila Stiasny

Rakousko, Medvědí soutěska

První letní den si bereme volno a vyrážíme do Bratislavy.

cestou do Bratislavy

cestou ze Slavína

Bratislava, snídáme

K tomu všemu si přibírám práci č. 3, která mě neskutečně baví a obohacuje. No a taky hodí nějaké ty penízky, co si budeme povídat.


ČERVENEC - průvodcování pokračuje. Navštívím Konopiště a Kutnou Horu, podzemní jezero Seegrotte a opět zámecký park Laxenburg. A také mou oblíbenou Vídeň.

Konopiště

Kutná Hora

Kutná Hora - Sedlec, kostnice

Zámecký park Laxenburg

Na konci měsíce vyrážím na víkend do Wroclawi navštívit mou kamarádku Moniku. Neviděly jsme se dlouhatánských 14 let. Wroclaw mě příjemně překvapí svou krásou a setkání po letech je prostě skvělé. A plánujeme nějaké další společné výlety "jako za mlada".

Wroclaw

SRPEN - pro mě odpočinkový měsíc. Průvodcuji pouze jednu sobotu, a to Hallstatt s vyhlídkou 5 prstů. Počasí se moc nevyvedlo, ale i tak měl výlet úspěch. Většinu volného času trávím na Pálavě, v Mikulově.

Halštatské jezero

pohoda v Mikulově

V srpnu také v rámci narozeninové oslavy navštívíme protiatomový kryt pod Špilberkem a po prohlídce si dopřejeme retro menu Marcela Ihnačáka.

Brno, retro menu Marcela Ihnačáka

Brno, protiatomový kryt pod Špilberkem

ZÁŘÍ - měsíc cestování. Hned na začátku měsíce průvodcuju víkendový zájezd do Salzburgu a na Hitlerovo orlí hnízdo. Zájezd organizačně klapne, Salzburg je krásný, ale na Orlím hnízdě nám bohužel nevyšlo počasí. Ale i tak se výlet povedl.

Salzburg


Hitlerovo Orlí hnízdo

Na konci měsíce odlétám na dámskou jízdu s mou kamarádkou Monikou. Když jsme se v červenci ve Wroclawi viděly, tak jsme se domluvily, že si někam vyrazíme na prodloužený víkend. Prostě podle nejlevnějších letenek. Že to bude do San Francisca, mě ani ve snu nenapadlo. A že si tu dámskou jízdu tak užijeme, tak o tom jsem nesnila ani v těch nejtajnějších snech.




San Francisco

ŘÍJEN - do naší rodiny přibývá nový člen. Štěňátko z útulku, Kiliána (a taky Zlobiána, Čuriána, Ničiána, Kousiána). Je to naše černé zlato s heboučkým kožíškem, ale také zlobivé čertisko, které mám někdy chuť roztrhnout vejpůl. Za první měsíc jsem v bytě vytírala asi tolikrát, jako za za poslední dva roky.




LISTOPAD - měsíc a magické datum 4.11. Den, kdy mi život dá zase jednou najevo, že když si myslím, že je vše růžové a vše se daří, tak je potřeba mě usměrnit a vrátit zpět na zem. Je to za námi, přebolelo to a hlavně, život jde dál a už zase je zabarven narůžovo. A k tomu jsme se na začátku listopadu přestěhovali z Brna na venkov. Ano, do bytovky, ale hned za domem máme nádherný les a zatím jsme v novém prostředí maximálně spokojeni.


U nás na venkově

PROSINEC - pracovně nejnáročnější měsíc. Průvodcuji všechny 3 adventní víkendy, ale i když padám na ústa, tak ty dny se spokojenými klienty stojí za to. 3x Vídeň, Retz, Schloss Hof a Bratislava a Krakow.

Adventní Vídeň

Adventní Retz

Adventní Bratislava a Schloss Hof

Adventní Krakow

O to více si užívám krásné a pohodové vánoce v rodinném kruhu a následně volno na mé milované Pálavě. Po x-letech trávím Silvestr a Nový rok v Česku. Bujaré oslavy moc nemusím, o to příjemnější je Silvestr strávený doma povídáním s mým nejdražším u nejedné sklenice vína.

Adventní venkov Mrkající

Adventní Opava

Povánoční Mikulov

Suma sumárum, milý roku 2017: jsem neskutečně šťastná, že mám partnera, který to se mnou nemá jednoduché, přesto je mi oporou v situacích krizových i těch bláznivých, které si vytvářím svou povahou. ON je opravdu ten nejcennější dar, který jsem mohla dostat (a k tomu je ještě chytrý a fešák a tímto reportáž o něm končím, protože mi ho některá z vás ukradne S vyplazeným jazykem).

Stejně tak jsme vděčná za svou rodinu. Ano, jsme hlávky z čeledi podivné, ale máme se rádi a držíme spolu, troufám si říct, že nás nic nerozdělí.

Taky děkuji osudu za mou nejlepší kamarádku Renču, která, ač je stovky kilometrů daleko, byla, je a bude mi (doufám) oporou. Věřte, že v krizových situacích kilometry nehrají vůbec žádnou roli (stačí WhatsUp).

A v neposlední řadě jsem ráda, že mám mou cestovatelskou kamarádku Soňu, které věřím natolik, že se s ní vydám do míst, kde, když se stane průser (výšková nemoc, malárie, ulomená noha, kousnutí hyenou skvrnitou), tak se na ní můžu spolehnout. Buď mě dotáhne k nějakému felčarovi, nebo mě milosrdně skopne dolů ze skály.

Děkuji moji kamarádce Hance, se kterou jsme seděly v lavici na základní škole za to, že tu je. Vídáme se málo. Ale při každém setkání mi ukazuje, jak mladé stále jsme. Monitoruje můj život bez jízlivých a vlastně jakýchkoli komentářů (a to je učitelka Smějící se). A já z povzdálí sleduju život její, pro mě hezký, příjemný a pohodový se sympatickým manželem a dvěma krásnými dětmi (pod pokličku jim nevidím a doufám, že i tam je stejný).

Jsem ráda za všechny lidi kolem mě, kteří mě něčím obohacují, předávají mi své zkušenosti, podporují mě a mají mě rádi.

PF 2018

Věřím, že tomu tak bude i v roce 2018.
 

Silvestrovské degustační menu v Tanzenbergu

6. ledna 2018 v 22:10 | Ráďa |  Radosti
Silvestr byl pro mě dlouhá léta strašák. Nikdy jsem neměla tento den ráda. Povinně se bavit, jíst a pít tak, aby mi 1. ledna bylo špatně a já strávila celý den regenerací? Ne, děkuji.

V posledních x-letech jsem trávila Silvestr v Africe. Ano, většinou jsme si vzpomněli, že je konec roku, ale nijak jsme to neřešili. V Etiopii jsme se přemáhali, abychom vydrželi do půlnoci, kdy jsme si připili neskutečně hnusným vínem, a jít spát bylo pro nás vysvobozením. V Tanzánii v národním parku Ngorongoro byla v silvestrovský večer taková zima, že jsme dojedli silvestrovské menu a dopili lahodné africké víno a už v 9 hod večer zalezli do spacáku. V roce 2016 jsem trávila Silvestr opět ve spacáku, tentokrát na Kilimanjaru v předposledním výškovém táboře. Opět jsme to "zapíchli" kolem deváté hodiny večerní a samozřejmě bez alkoholu.

Letos nebyla Afrika a byl Silvestr (strašák jeden). Naštěstí i má drahá polovička nemá ráda bujaré oslavy a pitky. Povánoční a novoroční období jsme trávili na Pálavě a na Silvestra jsem nám zamluvila stůl na oběd ve vyhlášené mikulovské restauraci Tanzenberg. Tato restaurace je spojena se jménem slovenského kuchaře Marcela Ihnačáka.

Už samotné prostory restaurace nás nadchly.


Třetí adventní víkend

24. prosince 2017 v 14:39 | Ráďa |  Cestování
Třetí adventní sobotu jsem vyrazila do Krakova. Přiznám se, že jsem poté, co jsem pracovala už tři týdny v kuse bez jediného dne volna, byla jsem pekelně unavená. K tomu komunikace s cestovkou je letos opravdu mizerná a hned několikrát jsem měla chuť se na všechno vykašlat. Ale představa, že to ve finále odnesou klienti, kteří za nic nemůžou, mě donutila zatnout zuby a odjet adventní zájezdy i v tomto víkendu. A musím říct, že nakonec se vše povedlo a já jsem byla ráda, že jsem to kvůli jedné hloupé holce nevzdala.

Krakov je z Brna relativně daleko a kdo někdy v minulosti jezdil po polských silnicích, tak ví, že to byla mizérie. Dálnice téměř nebyly, a pokud jste na klikaté "okresce" chytli kamion, tak jste se za ním vlekli bez možnosti předjetí klidně i hodinu. A věřte, že to je o nervy. Ovšem dnes je všechno jinak. Z Brna až na polské hranice vede dálnice a světe div se, dálnice pokračuje i na polské straně. A ne ledajaká! Naši stavbaři by se mohli učit. Dálnice je krásná, široká, bez omezení, prostě nádhera. Takže cesta do Krakova ubíhala jako po másle a krátce po desáté hodině (z Brna jsme vyjížděli po šesté) jsme vystupovali přímo pod krakovským hradem Wawelem.

Krakov, katedrála na Wawelu
 


Druhý adventní víkend

23. prosince 2017 v 8:46 | Ráďa |  Cestování
Druhou adventní sobotu jsem průvodcovala běh čertů v rakouském Retzu. Po loňském ne zrovna povedeném běhu čertů v Mariazell jsme se rozhodli tam již nejezdit a vybrali jsme právě čerty v Retzu. Od kolegů průvodců jsem měla na akci v tomto malebném městečku jen samé pozitivní reference. Jiné cestovní kanceláře kombinují tuto akci s další aktivitou. Např. s návštěvou adventního Znojma před čertovskou akcí nebo s koupáním v termálech v Laa po ní. Já jsem měla z cestovky zadání - jen čerty. Nepřijde mi to pro klienty zrovna ideální, protože běh samotný trvá asi čtyřicet minut. A co si budeme povídat, v zimě v Retzu toho moc na dělání není. Ale následovala jsem rozkaz.

Retz, běh čertů

První adventní víkend

19. prosince 2017 v 21:47 | Ráďa |  Cestování
Posledních pět let k mému adventu neodlučně patří průvodcování. Zatímco většina lidí tráví advent nakupováním vánočních dárků, stresem v přeplněných nákupních centrech či výlety na adventní trhy, já adventní víkendy trávím prací. Prací, která mě až do letošního adventu neskutečně bavila a také naplňovala (o tom, co je letos jinak, až jindy). Dárky mám dávno nakoupené, cukroví upeču v pracovních týdnech a směním s mamkou a švagrovou. Prostě pro mě už tak nějak klasika, o adventu je čas jen na práci.

Letos to odpočítávání adventních nedělí bylo trošku zmatečné. Obchodníci si nekompromisně stanovili adventní víkendy na čtyři "celé" víkendy před Štědrým dnem. Takže podle nich advent začal víkendem 26 .- 27. listopadu. A tím vlastně získali ještě k dobru (a k dalším tržbám) další sobotu 23. prosince. Ovšem podle křesťanského kalendář je začátek adventu proměnlivý, protože se odvíjí od toho, kdy je Štědrý večer. Takže může začít v neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem tak, aby do Štědrého večeru se objevily ještě další 3 neděle. Avšak i na Štědrý den může připadnout poslední adventní neděli. A tak je tomu letos.

Moc povedený čajový adventní kalendář od Sonnetoru

Z mého talíře (krabičky) LIV.

8. prosince 2017 v 17:49 | Ráďa |  Potraviny
Po velmi dlouhé době opět přicházím s mou asi nejoblíbenější rubrikou. Je to výběr fotek z konce léta a z podzimu.

A začnu jednou zdravou a velmi chutnou snídaní. Ano, vypadá to jako rybník brčálník, ale je to rozmixovaný banán, maliny a špenát s kokosovým Alprem. K tomu chia semínka a pekanové ořechy. Dobrota veliká.


Kiliána von Útulková - III.

28. listopadu 2017 v 20:53 | Ráďa |  Radosti
Před necelými dvěma měsíci jsme si to heboučké a vystrašené štěňátko dovezli domů.

Nevinnost sama Smějící se

A před necelým měsícem jsme se přestěhovali na venkov. A musím říct, že i když jsem celý život žila ve městě v paneláku, tak si tuto změnu moc užívám. A jsem si jistá, že nejen já. Není takový ten pravý venkov, jaký pamatuju z prázdnin u mé babičky, neběhají nám po návsi slepice a ráno nás nebudí kohout a ani od sousedů k nám nevane "vůně" hnoje ze stájí. Je to něco mezi městem a vesnicí, dalo by se říct, že takový přechod.

Květ pouště

26. listopadu 2017 v 11:49 | Ráďa |  Knihy
Na tuto knihu od Waris Dirie a Cathleen Millerové jsem se moc těšila. Afriku mám moc ráda a všechny africké příběhy, kterých není v knižní podobě zase tak moc, mě lákají. Takže když se mi tato poměrně populární kniha dostala do ruky, měla jsem velikou radost. A byla jsem zvědavá na životní příběh somálské kočovnice, která to dotáhla až na titulní stránky světových módních časopisů.


Předadventní Vídeň – tentokrát s vůní jídla a kávy

23. listopadu 2017 v 21:30 | Ráďa |  Cestování
Rakouská kuchyně rozhodně není vyhlášená jako např. kuchyně vietnamská, mexická nebo italská. Schválně zkuste popřemýšlet, kolik pokrmů vás napadne, když se řekne rakouská kuchyně. Předpokládám, že většině z vás se jako první vybaví Wiener Schnitzel. Dále vás zcela jistě napadnou různé druhy klobás a párků, ale tady je už otázkou, zda se jedná opravdu o kuchyni rakouskou. Každopádně, ať je tato kuchyně typicky rakouská nebo ne, já osobně mám s jídly v této zemi jen a jen pozitivní zkušenosti. Ať jsem jedla kdekoli (ve vyhlášené "řízkárně" Figlmüller, klobásu ve stánku na ulici, kebap u Turka nebo v čínském bistru), jídlo bylo vždy dobré a hlavně poctivé. Rakousko zcela jistě nebude zemí, kam se budou sjíždět ti největší gastro-odborníci, aby uspokojili své chuťové pohárky. Ale my se rozhodně mezi takové experty neřadíme, takže kromě adventní atmosféry jsme jeli do Vídně také za dobrým jídlem.

Wiener Schnitzel

Předadventní Vídeň

22. listopadu 2017 v 16:38 | Ráďa |  Cestování
Troufám si říct, že adventní Vídeň patří k jednomu z nejkrásnějších vánočních měst vůbec. Ne, rozhodně jsem nenavštívila všechna adventní města nebo místa, ale pro mě má adventní Vídeň své kouzlo. Bohužel v posledních letech stejně tak smýšlí i tisíce dalších turistů, takže Vídeň se v době adventu mění v turistické peklo. Poklidná a pohodová adventní atmosféra zcela zmizela, místo toho narazíme ve Vídni na davy Čechů, Slováků a dalších adventuchtivých turistů. Stánky jsou v obležení lidí, všichni se tlačí, mačkají, žduchají a jsou nerudní. A když se náhodou probojujeme například ke stánku se svařákem, tak rozhodně nemáme vyhráno. Musíme jej ještě od stánku propašovat někam do ústraní a to je výzva (zejména pokud máme světlý kabát).

Vídeň, adventní trhy před radnicí

Nechci nikoho od adventní Vídně odrazovat, ale v posledních letech jsem měla možnost ji navštívit nespočetněkrát a momentálně je pro nás průvodce zejména sobotní adventní Vídeň učiněnou noční můrou. Pokud přesto všechno toužíte advent ve Vídni zažít, doporučuji ji navštívit v neděli.

Kam dál