Hallstatt a vyhlídka 5 prstů

Neděle v 13:06 | Ráďa |  Cestování
Tento jednodenní zájezd nemám moc v oblibě. Ne, že by se na těchto krásných místech nelíbilo, ale na jednodenní zájezd se mi to zdá již daleko. Jedna cesta tvá minimálně 5 hodin, na obou místech strávíme po třech hodinách. Takže když to zrekapituluju, tak na cestě strávíme 10 hodin a výletem jen hodin 6. Z pohledu klienta nic moc a ani jako průvodce to nemám časově zrovna růžové. Budík mi zazvonil ve 3:45 a do postele jsem uléhala až po půlnoci. Ale o toto průvodcování jsem zájem měla, takže si rozhodně nestěžuju. Co mě celkem děsilo, bylo počasí. Už od počátku týdne byla předpověď pro tuto oblast ne moc příznivá. Ještě v sobotu nad ránem meteorologové předpovídali, že během dne zažijeme v podstatě všechno - slunce, zataženo i déšť. Na sníh je i zde naštěstí ještě moc brzo.

Hallstattské jezero, v pozadí pohoří Dachstein

A tak jsme v sobotu po páté hodině ranní vyjeli. Cesta ubíhala poměrně rychle, pánové řidiči byli šikovní a my jsme po půl jedenácté vystupovali na prvním místě našeho výletu, v malebném městečku Hallstatt.

Hallsatt

Hallstatt (česky Halštat) je obec s 923 obyvateli nacházející se v Solné komoře v Rakousku. Leží bezprostředně u Halštatského jezera a společně s pohořím Dachstein a Solnou komorou patří ke Světovému dědictví UNESCO. Jednotlivé domy obce se tísní vedle sebe na úzkém pruhu pobřeží mezi vysokými horami, některé jsou částečně postaveny na kůlech zapuštěných v jezeře. Obec v podstatě tvoří jediná ulice a malé tržiště.

Hallsatt, domy nad vodou na kůlech

Ještě na konci 19. století se do Hallstattu nedalo dostat jinak než lodí nebo úzkou horskou stezkou. Ve vesnici se nevelkým prostorem mezi horou a jezerem muselo maximálně šetřit. Spojení mezi domy stojícími u jezera existovalo jen s pomocí člunů nebo tzv. vrchní cestou, úzkou cestičkou nad střechami domů. Teprve v roce 1890 byla do Hallstattu postavena silnice podél západního pobřeží, kvůli níž musel na některých místech proběhnout odstřel překážejících skal.

Hallsattské jezero, v pozadí věž farního kostela

V červnu 2012 byla v čínské provincii Kuang-tung slavnostně otevřena kopie městečka Hallstattu, která vznikla jako developerský projekt pro zámožné Číňany. Plně funkční replika vyšla na 940 miliónů USD. Obyvatelé a majitelé nemovitostí z Hallstattu přitom původně neměli tušení o tom, co se v Číně plánuje - plány na vybudování kopie jejich města se dozvěděli až od jednoho z pracovníků, kteří u nich rok předtím pečlivě dokumentovali domy a ulice. Na otevření "čínského Hallstattu", na nějž byla pozvána i rakouská delegace, jejíž členové vyjadřovali jednak hrdost na své město, ale zároveň i nelibost z toho, že s nimi čínská strana dopředu své plány nekonzultovala. Majitelka jednoho z hallstattských hotelů pro agenturu Reuters prohlásila: "Měli se zeptat majitelů hotelu a dalších budov, zda souhlasí s nápadem, aby se Hallstatt postavil v Číně."

Hallsatt, hrušeň pnoucí se po fasádě domu

Já jsem se vydala městem po břehu jezera k farnímu katolickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který byl postavený v roce 1520, jehož mohutná věž je jediným dochovaným pamětníkem původního kostela z roku 1320. U katolického kostela je malý hřbitov s krásně tepanými kříži z 19. a 20. století, dokládajících zručnost zdejších umělců. U hřbitova se nachází ještě jedna místní rarita, a tou je Halštatská kostnice. A právě tam jsem měla namířeno.

Hallstatt, hřbitov u farního kostela a v pozadí kostnice

Před vstupem do kostnice jsem výběrčímu zaplatila 2 EUR a za ně jsem dostala i česky psané pojednání o kostnici: kostnice existuje již od roku 1200 (každý průvodce uvádí ale jiné datum) a je zde na 1200 lebek. Z toho je 610 pomalováno a seřazeno podle rodinné příslušnosti. Kvůli nedostatku místa ve městě je hřbitov velice malý a jednotlivé hroby musely být většinou po 10-20 letech otevírány, aby se uvolnilo místo pro další nebožtíky. Dlouhé kosti potřebující nejvíce místa byly vyzvednuty. Lebky byly vyčištěny a běleny slunečním a měsíčním svitem. Potom byly pomalovány a uloženy v kostnici. Tato tradice začala roku 1720. Kreslené znaky na lebkách mají svůj význam. Dubové listí je znamení slávy, vavřín je znamení vítězství, břečťan znamení života a růže znamení lásky. Zdejší nejmladší lebka patřila ženě, která umřela roku 1983. Její osobní přání bylo uložení do kostnice a toto přání je možné mít i dnes. Rozšířené je ale zpopelňování v krematoriu Salzburg. Pohřbívání do země zde však existuje také nadále. Opravdu zajímavé místo!

Hallsatt, kostnice

Zbytek volného času jsem pak strávila příjemnou procházkou podél vody a posezením v kavárně. Celou dobu jsem pozorovala šedé mraky, které zahalovaly okolní kopce. Protože právě tam, na Krippenstein na vyhlídku 5 prstů jsme se chystali.

Dávejte si pozor, na ulici v Hallstattu

Z Hallsattu k lanovce, která nás vyvezla na kopec, na které vyhlídka stojí, to je necelých 10 minut. Výjezd lanovkou nahoru a dolů stál 28 EUR (ano, pálka a to cena na osobu se skupinovou slevou). I pokladní u lanovky nás upozorňovala, že nahoře není zrovna ukázkové počasí. Ale my jsme se rozhodli, že pojedeme. Dostali jsme se hned do první lanovky, lidí tam bylo opravdu málo a cestou nahoru se spustil déšť a po chvilce jsme vjeli do husté mlhy. Ale zůstávali jsme optimističtí. Nahoře jsme si oblékli pláštěnky a šli jsme po vybetonovaném chodníku až k vyhlídce. Cesta není nijak náročná, chodník se jen trochu vlní.

Vyhlídka 5 prstů

Vyhlídka 5 prstů Krippenstein je vyhlídka, jejíž konstrukce připomíná tvar ruky, proto získala takový název. Pět jednotlivých můstků o rozměrech asi 4x1 m, vybíhá nad sráz. Jeden z můstků je např. celý ze skla (celkem se mi třepaly nohy, když jsem tam vstoupila, pohled dolů opravdu není příjemný). Druhý můstek disponuje barokním rámem, díky kterému si můžete udělat obrázek okolí v rámu. Třetí můstek je vybaven trampolínou, která není přístupná, ale která symbolizuje svobodu hor (letos tam trampolína nebyla). Čtvrtý můstek má v podlaze díru (no fuj, velebnosti) a pátý je vybaven dalekohledem, který je návštěvníkům bezplatně k dispozici.

Vyhlídka 5 prstů

My jsme z vyhlídky viděli mlhu. Poté, co jsme se koukali do bíla asi 10 minut, tak se najednou mraky asi na půl minuty rozestoupily a my jsme viděli alespoň kousek hallstattského jezera. Nakonec jsme měli štěstí.

Vyhlídka 5 prstů

Cestou z vyhlídky 5 prstů jsme se ještě zastavili na vyhlídku "Welterbe-Spirale" ("Spirála světového dědictví"), která se nachází přímo na vrcholu Krippensteinu, v nadmořské výšce 2100 m. Vyhlídková plošina Welterbespirale nenabízí jen pohádkový výhled (nám nabídla spíše mlhový výhled), ale poskytuje i informace o různých památkách a jejich stavebních a krajinných zvláštnostech. Zajímavostí je, že u této vyhlídky je nainstalována kamera, která vás vyfotí a vzpomníkové fotografie z ní si můžete zdarma stáhnout z webu dachsteinwelterbe.at. Vyhlídka zde stojí teprve od roku 2009.

"Welterbe-Spirale" ("Spirála světového dědictví")

Přestože počasí moc nevyšlo, výlet se nakonec docela povedl a lidé odjížděli spokojení. Počasí ani dopravní situaci na silnicích naše cestovní kancelář ještě ovlivnit neumí, ale pracujeme na tom Smějící se!

Zdroje informací:
 

V hlavní roli quinoa

Pátek v 16:47 | Ráďa |  Potraviny
"Málokdo ji zná, pravda, v Čechách není příliš rozšířená, přesto je v dnešní době již snadno dostupná. Jedná se o jednu z nejstarších obilovin pocházející z Jižní Ameriky, která se vyznačuje velmi lahodnou chutí. Pro staré Inky byla quinoa denním chlebem

Quinoa je totiž o vysoce výživná potravina, která je zajímavá nejen z hlediska svého výjimečného bílkovinného složení. Takže, naši milí vegetariáni a vegani, nabízíme vám další z potravin, kterými si můžete navýšit biologickou hodnotu své stravy. Až na nízký obsah methioninu jsou v ní zastoupeny všechny potřebné proteiny a svým podílem lysinu se tato obilovina podobá sóje, která je v mnoha zemích světa hlavním zdrojem bílkoviny. Nutno podotknout, že lysin je aminokyselinou, která je v rostlinné říši spíše vzácností."

Quinou mám ve svém jídelníčku již několik let. Tentokrát jsem si koupila quinou černou, která z mého pohledu ta nejchutnější. Mi osobně chutná po oříškách. Příprava je jednoduchá. Já si ji připravuji v parním hrnci. Nejprve ji nechám ve sklenici cca 4 hod naklíčit a pak ji "pářím" 45 min v parním hrnci v misce v poměru 1:1 s vodou. Jednoduché, rychlé a hlavně chutné.

A kde jsem guinou použila?

Jednoduše jako přílohu k "pářené" zelenině a zeleninovému salátu. Rychlá, zdravá a chutná večeře.


Retro večeře v atomovém krytu aneb když vaří Marcel Ihnačák

13. srpna 2017 v 12:21 | Ráďa |  Radosti
Když jsem byla malá, strašně ráda jsem dostávala dárky a naprosto jsem nechápala mou babičku, která říkala, že dárky radši dává, než dostává. Nyní ji již rozumím. Ne, že bych nerada dárky dostávala, to v žádném případě (sem s nimi), ale stále více a více si užívám ten příjemný a hřejivý pocit, když někoho svým dárkem překvapím (pozitivně, samozřejmě) a hlavně potěším. A jelikož se blíží Pánovy narozeniny, vymýšlela jsem, co si na něj tentokrát vymyslet.

Byla jsem moc ráda, že jsem narazila na internetu na zážitkovou akci v podobě degustační večeře v podání šéfkuchaře Marcela Ihnačáka v atomovém krytu pod brněnským Špilberkem. Součástí akce byla i prohlídka krytu a jako příjemný bonus i zjištění na místě, že jak kryt, tak samotné menu je v retro stylu. Tato akce probíhá vždy 1x za měsíc, takže my jsme v krytu slavili s několikatýdenním předstihem. Ale to je jen dobře, alespoň ty dárky můžu dávkovat postupně.

Pán do poslední chvíle nevěděl, kam půjdeme. Věděl pouze, že v pondělí večer někam půjdeme. Žádné další informace jsem neprozradila (a že mi dalo práci to tajemství udržet). A v pondělí odpoledne dostal "jednorožčí" roličku se všemi informacemi.

 


Kutná Hora - Sedlec

28. července 2017 v 15:46 | Ráďa |  Cestování
Troufnu si říct, že okrajová část Kutné Hory, Sedlec, je jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů tohoto krásného města. Jednoznačnou dominantou je sedlecká Kostnice, ale i Kostel Panny Marie je opravdu překrásný.

Z centra města je to ke Kostelu Panny Marie opravdu jen několik kilometrů a já musím spěchat s výkladem, abych jej stihla. Zde se nám stala taková menší nepříjemnost. Kostel Panny Marie má nádherný interiér. Jednoduchý, ale díky nádherným gotickým oknům zde světlo opravdu čaruje. Nikdy bych nepředpokládala, že památka UNESCO, kam tento kostel patří, bude ve svátek zavírat už v 17 hod. Takže do kostela se dostali jen ti, kteří šli nejprve sem a až pak do Kostnice. Nic se nedá dělat. Pokochat se krásným interiérem se můžete alespoň zde.

A teď už k tomu (pro většinu klientů nejzajímavějšímu) místu, tedy ke Kostnici. Ano, je to místo zvláštní, pro někoho ponuré či bizardní. Mi osobně to přijde hodně "ulítlé". Posuďte sami z následujících fotek.


Kutná Hora

27. července 2017 v 17:21 | Ráďa |  Cestování
Když jsem dostala nabídku průvodcovat o červencovém státním svátku Kutnou Horu, tak jsem neváhala ani vteřinu a kývla. Příprava a průvodcování zájezdu do Kutné Hory byla před lety téma mojí závěrečné práce v kurzu průvodců. Tehdy jsem jela do Kutné Hory na důkladný průzkum a už tehdy jsem byla z tohoto města nadšená.

První zastávkou našeho výletu byl zámek Konopiště. Dovnitř jsem se z důvodu dalších povinností nedostala, jen jsem klientům zařídila vstupenky a předala je místní průvodkyni na prohlídku interiéru zámku. Klienti byli moc spokojeni. Já na ty hrady a zámky moc nejsem, ale okolí zámku bylo moc pěkné.

Zámek Konopiště

Sirupy

18. července 2017 v 16:34 | Ráďa |  Recepty
Letos vůbec poprvé v životě jsem se vrhla na na výrobu domácích sirupů.

Začátkem června jsem vyrobila sirup bezový. Recptů na internetu je spousta, já jsem si nakonec vybrala tento a dobře jsem udělala. Příprava je jednoduchá a s výsledkem jsem byla opravdu spokojená.


Následně jsem od kolegyně dostala plnou tašku máty, prý ji roste na zahradě jako plevel. (Hmmm, mi vždycky chcípne Nerozhodný). Tak jsem se rozhodla zpracovat ji na mátový sirup. Recept jsem čerpala z mého oblíbeného Veverčina blogu. A s výsledkem jsem taky byla moc spokojená.


V budoucnu určitě ještě nějaký sirup vyrobím.

Podzemní jezero Seegrotte a zámecký areál Laxenburg

16. července 2017 v 10:03 | Ráďa |  Cestování
Tuto zájezdovou kombinaci mám moc ráda a taky jsem si ji minulou sobotu moc užila. Předpověď počasí nezněla moc optimisticky, což není pro odpolední pobyt moc příznivé.

Výlet jsme začali prohlídkou podzemní jeskyně Seegrotte. Když jsme přijížděli na místo, tak vydatně pršelo. Pro prohlídku podzemí to naštěstí nevadí. O Seegrotte jsem psala již zde, takže tady jen vložím jedinou povedenou fotku.

Podzemní jezero Seegrotte

Vídeň – rychle, zběsile a hodně překombinovaně

12. července 2017 v 18:59 | Ráďa |  Cestování
Vídeň jsem průvodcovala v různých variantách již mnohokrát. Ale mix, který mi připravila cestovka tentokrát, byl opravdu ojedinělý.

V podstatě jsem "vyfasovala" tři různé vídeňské zájezdy a spolu s námi jeli v autobuse klienti ještě se čtvrtou vídeňskou kombinací, ale ti měli svou průvodkyni a vysazovali jsme je jako první.

A já jsem pak zůstala v autobuse se skupinkou klientů, kteří jeli na in-line brusle, dále s klienty, kteří měli v programu plavbu po Dunaji, prohlídku centra a návštěvu Prateru a třetí skupinku, která šla do Haus des Meeres (Domu moře).

Naši první zastávkou byla Dunajská věž (Donauturm). Je to nejvyšší věž a stavba ve Vídni, postavená roku 1964 podle návrhu architekta Hannese Lintla. Jde o druhou nejvyšší stavbu Rakouska. Nachází se uprostřed Donauparku poblíž Dunaje. Věž je vysoká 252 m, ve výšce 150 m je pozorovací plošina, ve výšce 160 m otáčející se kavárna. Jedno otočení kavárny trvá 26, 39 nebo 52 minut. Ve věži jsou dva výtahy, cesta nahoru trvá asi 35 sekund. Jinak na ni vede 776 schodů. U pozorovací plošiny je také plošina na bungee jumping.

Dunajská věž

Den dětí ve Vídni

5. července 2017 v 12:57 | Ráďa |  Cestování
U příležitosti dětského dne jsme poslední květnovou sobotu vyrazili do Vídně. Na programu dne bylo jednak vídeňské ZOO a následně zábava v Prateru.

Naší první zastávkou bylo vídeňské ZOO, které se nachází v nádherném schönbrunnském parku. Císař František I. Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie, ji založil v roce 1752 - jako "zvěřinec" schönbrunnského zámeckého parku. Bohatá historie i poloha v těsné blízkosti slavného barokního zámku, letní císařské rezidence, jí dává neodolatelnou přitažlivost. Dodnes můžeme v ZOO obdivovat staré barokní stavby, ze kterých je stále cítit atmosféru císařské doby.

Schönbrunnský zámecký park

PRVNÍ (nejen) LETNÍ STŘÍPKY

30. června 2017 v 17:11 | Ráďa |  Jen tak
Poslední dva měsíce utekly jako voda. A od zítřka začínají prázdniny. Tedy nám pracujícím ne, ale mi alespoň trošku ano.

Pro mě byl vždycky tento ten naprosto úžasný. Jakožto třídní šprtka jsem se na vysvědčení vždycky těšila, odpoledne jsem objížděla babičky a "fasovala" zelené stokoruny (ano, i tehdy byly zelené #pravěk) a samozřejmě různé sladkosti. A přede mnou byla vidina dvou měsíců prázdnin, které jsem trávila na turistickém táboře a u babičky na venkově a už tak od půlky prázdnin jsem se trošku těšila zase do školy (#šprtka). A letos mám právě v ten poslední "školní" den naprosto stejný pocit.

V květnu a v červnu se mi ve velkém rozjela práce č. 3. Baví mě a fakt hodně, přestože mi hned několikrát pěkně zamotala hlávku. Neodhadla jsem rozsah požadované práce a pak jsem nad prací trávila třeba celé dny, abych stihla termín. Takže pak to vypadalo tak, že jsem v sobotu ráno vstávala ve 4 hodiny, celý den jsem průvodcovala, vrátila jsem se domů před půlnocí a celou neděli jsem strávila psaním. Ale to je samozřejmě jen a jen moje chyba.


Kam dál