Japonsko – první dojmy

Včera v 7:52 | Ráďa |  Cestování
Dva týdny utekly celkem rychle, program byl opravdu velmi bohatý, ani chvilku jsme se nenudili. Ráno jsme z hotelu vyráželi před osmou a vraceli jsme se většinou kolem sedmé večer.

Ranní příprava

Docela se mi stýskalo a v závěru se mi už fakt chtělo domů. Jelikož je Japonsko země civilizovaná, tak i když jsem byla na druhé straně zeměkoule, tak jsem díky vyspělým informačním technologiím mohla sdílet své zážitky v podstatě v přímém přenosu a každodenní komunikace byla naprostou samozřejmostí. Toto byla pro mě novinka, kterou na mých cestách po Africe neznám. Tam je výsadou dostupná zásuvka pro nabití mobilu a signál samotný.

IT vymoženosti aneb wi-fi téměř všude

Ale zpět k zemi vycházejícího slunce a prvním dojmům. Čekala jsem, že největší dojem na mě udělá japonské jídlo. Ano, udělalo. Ochutnávala jsem opravdu ve velkém a nikdy jsem nenarazila na něco, co by mi nechutnalo.

Japonská snídaně

Japonská kuchyně je velmi odlišná od kuchyně evropské a musím za sebe říct, že je opravdu výtečná. Jídlu (a pití) věnuji samostatný článek, opravdu je o čem psát.

Matcha koláček plněný sladkými fazolemi - vypadá jako prokousnutý tenisák, ale chutná skvěle

Ovšem na prvním místě v dojmech u mě jednoznačně stojí japonský pořádek, japonská organizovanost, slušnost, ohleduplnost a pokora. Musím říct, že jsem byla překvapena ve všech směrech.

Asi nejvíce mě překvapil všudypřítomný pořádek a fakt, že vlastně nikde kromě nádraží a turistických památek a zajímavostí nejsou odpadkové koše. Na ulici, v parku, ale i na tak obřím nádraží, kterým beze sporu to tokijské je (denně tu projdou cca 3 milióny lidí), nenajdete jediný papírek nebo sirku. Japonci si veškerý odpad, který vyprodukují, berou domů a vyhazují jej tam. A věřte, že to čisté prostředí vás dokáže vtáhnout během několika hodin tak, že ani vy, jako turista (a "čuník" běžně odhazující žvýkačky na ulici) si nedovolíte cokoli odhodit. Já sama jsem nosila v ruce použitý kelímek od kávy asi 3 hodiny, dokud jsem nenarazila na odpadkový koš.

Pouliční květinová výzdoba - bez jediného odpadku a nikoho nenapadny ty květiny škubat

A jak je to s cigaretami? Každý Japonec kuřák má u sebe kapesní popelník. Tam po zapálení vhodí použitou sirku a do něj odklepává během kouření popel. Následně do tohoto popelníku típne zbytek cigarety, popelník zavře a vysype až doma. Kouří se jen na vyhrazených místech. No, nestačila jsem se divit.

Dalším případem pro Alenku Radanu v říši divů byla organizovanost lidí u vlaků, lokálek, tramvají a v metru. Na nástupiště byla přesně označená místa dveří zastavujícího vlaku. Všichni (i u vesnické lokálky) se spořádaně řadili ve dvojstupu, nikdo se netlačil, nežduchal ani nepředbíhal. Každý, kdo přišel na nástupiště, se postavil na konec řady a v klidu čekal. Když přijel vlak, mimochodem pokaždé na minutu přesně, tak se dvojstup rozestoupil, aby lidé vystupující z vlaku měli dostatek prostoru pro odchod z vlaku.

Rychlovlak šinkanzen

Teprve až všichni vystoupili, tak se začalo nastupovat. A to opět v pořadí, ve kterém lidé čekali na nástupišti. Takže žádná tlačenice, strkanice nebo žduchanice. Všechny tyto úkony probíhali v klidu, ale rychle a organizovaně, aby vlak mohl včas odjet. Pokud zazněl signál na zavírání dveří a z kapacitních důvodů ještě nebyli všichni ve vlaku, tak ti, kteří se do vlaku nedostali, od dveří odstoupili a opět ve dvojstupu čekali na další vlak. Toto si u nás neumím představit. U nás se lidé rvou do tramvají a autobusů i přes zběsilé "zvonění" řidiče, který se marně snaží zavřít dveře. Pravdou je, že u nás tramvaje ani vlaky jezdí v podstatně jiných intervalech.

Tokijské metro - pozor, ještě zdaleka není špička

A nakonec musím zmínit ještě jednu velmi důležitou věc a tím je zdravení a děkování doprovázené úklonem hlavy. Pro nás Evropany je to velmi nezvyklé. Ale věřte, že po 24 hodinách tento zvyk s naprostou samozřejmostí převezmete a budete se uklánět při placení v obchodě, nádražákovi při ukazování vlakového pasu nebo člověku, který v metru poodstoupí, abyste měli možnost se chytit. Mi osobně se tento zvyk líbí. Je to určitý projev úcty a zdvořilosti a věřte, že pokud začnete jakoukoli komunikaci tímto gestem, tak většina negativních emocí z vás vyprchá a "ty vole" vám už přes ústa neprojde.

Mini gejša

Netuším, jak moc je tato zdvořilost opravdová a jak moc je hraná, na to jsem byla v této zemi opravdu krátce. Ale jedna z věcí, kterou si této cesty odnáším, je, že jednat s lidmi se dá (téměř) za všech okolností slušně a zdvořile a ve většině případů se dobereme ke stejnému výsledku jednání, jako když po někom štěkáme. Asi největší lekci v této oblasti jsem obdržela v úplném závěru mého výletu. Letěla jsem zpět sama, skupina měla jiný let. Když jsem dorazila na letiště, tak jsem zjistila, že můj let s Air France Tokio - Paříž byl zrušen. No, řeknu vám, v prvních vteřinách se o mě pokoušely infarktové stavy a slova, která jsem v duchu pronášela, neměla s japonskou slušností absolutně nic společného. Nakonec jsem se uklidnila, že jsem ve vyspělé a civilizované zemi a ne v Africe, kde se lítá ve středu a ve svátky. A šla to řešit. Slečna za přepážkou byla milá a velmi ochotná. Po chvilce čekání mi nabídla řešení. Aerolinky mi zaplatí lístek na autobus, který mě převeze na druhé tokijské letiště, odkud budu mít let japonskými aerolinkami (s japonským jídlem na palubě) do Paříže. Odlet byl asi jen o hodinu později než ten původní, takže v Paříži jsem spoj do Prahy pořád ještě v klidu stíhala. V klidu jsme vyřídili všechny formality a já jsem si mohla dát hodinovou okružní jízdu Tokiem na druhé letiště.

Japonští novomanželé při focení v parku

Naprosto stejný problém řešili na vedlejší přepážce dva Francouzi. Ti po slečně na přepážce docela emotivně štěkali a dožadovali se svého původního letu. Následně si vyžádali šéfa a jejich požadavek na původní let pokračoval (takové to dupání nožkou alá já chci, já chci). Po celou dobu tohoto divadla se zaměstnanci aerolinek chovali profesionálně, klidně a úslužně. Absolutně bez negativních emocí. Frantíci se mohli vztekat, jak chtěli, původní let byl prostě zrušen. A následně jsme se potkali v autobuse a letěli jsme do Paříže stejným letadlem. Takže stejný výsledek při dvou zcela odlišných způsobech jednání.

Žádný stres S vyplazeným jazykem

Každá z mých cest mi kromě zážitků přináší i poučení a nové životní zkušenosti. Tato japonská jich přinesla opravdu hodně.


 

Japonsko - úvod

9. dubna 2018 v 14:15 | Ráďa |  Cestování
Tato cesta rozhodně nebyla plánovaná. Objevila se možnost vyrazit na tento výlet asi týden před odjezdem, a to za velmi výhdnou cenu. Trošku jsem váhala, přeci jen to bylo docela na rychlo. A hlavně, také si nemůžu jen tak vycestovat, musím brát hled na komplikace, které tím způsobím svým nejbližším.

Nakonec po poradě doma a po asi 158. ujištění, že odjet je opravdu v pořááááááááááádku, jsem na nabídku kývla. Naštěstí přípravy na cestu do Japonska nejsou nikak komplikované. Česká republika má s Japonskem bezvízový styk, takže se dá opravdu odjet téměř hned.

Jsem 4. den v Japonsku, užívám si to, co to jen jde, dnes ráno jsem konečně přes půl zeměkoule dopsala poslední studijní podklady v rámci práce č. 3 a teď si tu dovolenou opravdu užiju. Přikládám pár fotografií a po dovolené bude cestopis.

Tokio



Matcha - všude Usmívající se

Shinkanse, taková japonská lokálka

Hezké jaro na té druhé půlce zeměkoule Usmívající se !!!

PS: Slibovala jsem článek o vídeňském Café Central. Opravdu bude, jen později.


Velikonoce ve Vídni

4. dubna 2018 v 20:44 | Ráďa |  Cestování
Během naší předvelikonoční návštěvy jsem si všimla, jak Rakušané svátek Velikonoc moc prožívají. Domy i předzahrádky jsou vyzdobeny, všude se to hemží malovanými vajíčky, zajíčky, slepičkami či beránky. Rakušané si opravdu na velikonoční svátky potrpí. Tento článek bude hlavně o fotkách (a taky o tom, že určitě dostanete hlad).

My jsme jen nakoukli do vyhlášené cukrárny Demel a opravdu jsme se nestačili divit, co vše bylo ve velikonoční nabídce.

 


Předvelikonoční Vídeň

2. dubna 2018 v 19:48 | Ráďa |  Cestování
Vídeň a Velikonoce prostě patří k sobě. Letos jsme z organizačních, časových a onakých důvodů jeli do Vídně již před Velikonocemi. Vyrazili jsme ve středu po práci a vrátili jsme se večer dne následujícího. Bylo to opravdu jen na skok, ale musím říct, že jsme si to patřičně užili.

Jelikož duben bude cestovatelsky náročný, vyrážím průvodcovat zemi dalekou, předalekou, pojali jsme tento výlet i jako oslavu našeho dubnového výročí. I z tohoto důvodu jsem tentokrát využila na booking.com nasbírané slevy a objednala jsem nám ubytování přímo v centru Vídně a po pravdě, hodně luxusní. Tedy alespoň podle fotografií na webových stránkách. Realita byla bohužel jiná a já jsem hned po příjezdu poprvé po asi deseti letech používání tohoto webu pro ubytování podala reklamaci. Výsledek zatím nevím, ale určitě o něm napíšu. V podstatě jsme měli kde složit hlavu, postel byla čistá a na ubytování bylo sucho a teplo (ahoj, stane na Islandu).

Toto fakt na 4* není a nebylo to to jediné, co se mi na "hogo-fogo" ubytování nelíbilo

Březnové knižní ohlédnutí

1. dubna 2018 v 17:20 | Ráďa |  Knihy
Ladislav Špaček - VELKÁ KNIHA ETIKETY

Další z knih mistra etikety - pana Špačka. Toto vydání je velmi obsáhlé a opět, jako všechny jeho knihy nebo DVD, také poučné.


Kniha je psaná příjemným jazykem a i když se jedná ve své podstatě o odbornou literaturu, čte se velmi příjemně.

Drážďany (část 3.) - prohlídka města

31. března 2018 v 21:13 | Ráďa |  Cestování
Prohlídku historického centra Drážďan jsme absolvovali s průvodkyní, mou kamarádkou a bylo to moc příjemné a poučné.


Drážďany (německy Dresden) jsou zemské hlavní město Svobodného státu Sasko (Freistaat Sachsen). Nalézá se zde sídlo zemské vlády (Landesregierung), zemského sněmu (Landtag), jakož i další zemské úřady. Město má více než 530 000 obyvatel a disponuje postavením městského okresu (Kreisfreie Stadt). Drážďany tvoří jádro stejnojmenné metropolitní oblasti, v níž

Drážďany (část 2.) - i jíst se musí

29. března 2018 v 21:17 | Ráďa |  Cestování
Když už jsme byli v Drážďanech, tak jsme naši návštěvu samozřejmě neomezili jen na výstaviště, ale vydali jsme se i na prohlídku historického centra saské metropole. Od výstaviště jsme se vydali podél Labe (vlastně Elbe), do centra to je něco málo přes 3 km.

Drážďany, Labe a budova ministerstva financí

Drážďany (část 1.) - výstava orchidejí

27. března 2018 v 19:50 | Ráďa |  Cestování
Když se nám v týdnu naskytla možnost vydat se v sobotu do Drážďan, neváhali jsme ani minutu. Tedy bylo zapotřebí vyřešit hlídání Kiliány, ale i zde nám přálo štěstí a tak jsme černého čerta ještě v pátek odvezli na nejmilejší (a nejrozmazlující) hlídání k "dědovi a babičce". Sobotní vstávání ve 4:00 bylo sice kruté, ale výlet stál opravdu za to.

Drážďany jsou z Brna pěkný kus cesty (330 km), ale v rámci jednoho dnes se dají na otočku zvládnout. Navíc my jsme jeli autobusem, takže jsme mohli cestou ještě pospat. V Drážďanech jsem naposledy byla někdy těsně po přelomu století, což je pěkně dávno, bylo to rok či dva po velké vodě. Cesta ubíhala rychle a příjemně, aby ne na protekčním vyhlídkovém sedadle nad řidičem. Po desáté hodině jsme zastavili před drážďanským výstavištěm.

My jsme se totiž přidali k zájezdu na drážďanskou výstavu orchidejí. Nejsme sice botanici, ale i tak jsme výstavu alespoň na chvilku navštívili, a že bylo na co koukat.


Ukaž mi, jak pracuješ a já Ti řeknu, jaký jsi

22. března 2018 v 16:05 | Ráďa |  Jen tak
Andy z webu Fit&Fab nedávno na instagramu zveřejnila krásné motto:

"Za prvé, dívejte se nahoru na hvězdy, a ne dolů na nohy.
Za druhé, nikdy nepřestaňte pracovat. Práce vám dává smysl a život je bez ní prázdný.
Za třetí, pokud budete mít štěstí a najdete lásku, pamatujte, že je tam, a nikdy ji nezahoďte."
(Stephen Hawking)

Motto dává smysl jako celek a já dávám 11 bodů z 10 za bod druhý. Dodnes nezapomenu na slova svého prvního šéfa v mé asi nejlepší práci, který tvrdil, že tak, jak se člověk staví k práci a jak se v ní chová, tak takový je i v životě. Flink v práci bude vždy hledat, jak cokoli ošulit i v běžném životě. Zmrd bude zmrdem kdekoli. Pracant pracantem, Mirek Dušín Mirkem Dušínem na všech frontách. Věřte, že jsem si na jeho slova za těch téměř 20 let, co je vyslovil, vzpomněla mnohokrát. A o to víc si vážím lidí, kteří svou práci dělají poctivě a rádi. Je úplně jedno, jestli se jedná o zametače chodníků, pouličního prodejce, prodavačku v bižuterii, paní na úřadě (no, tam bych to někdy opravdu chtěla zažít) nebo ředitele firmy. Nejde o postavení, o pozici, o vzdělání, jde o lidský charakter.

Slova mého bývalého šéfa a i motto Andy se mi vybavilo, když jsem v sobotu cíleně zavítala již potřetí do brněnské kavárny Café Localité.


Borůvkovo-banánový „chasekake“

21. března 2018 v 15:39 | Ráďa |  Recepty
Dnes se vámi podělím o recept, kterým jsem se nechala inspirovat úžasnou Andy z Fit&Fab blogu. Jedná se o zdravou variantu "chasekake".

I Kiliáně voněl Usmívající se

Kam dál