Říjen 2014

Polévka z dýně hokaido

26. října 2014 v 14:18 | Ráďa |  Recepty
Podzim mám spojený nejen s mojimi narozeninami Mrkající, které slavím hned na jeho začátku, ale i s padajícím listím a dodnes si pamatuju procházky parkem se spolužačkami, kdy jsme se brodily napadaným listím v parku a soutěžily, která z nás vykopne listy výše, také s dozrávajícími ořechy, jejichž slupky barvily prsty a fakt to nešlo umýt S vyplazeným jazykem.

Podzim mám spojený i s životními změnami, ano, nástup do škol jsme si prožili všichni, ale já jsem třeba přechod ze základky na gympl rozdýchávala několik týdnů Nerozhodný. A to nemluvě o stěhování ze severu Moravy do Brna v září 1994 (šmankote, to je let Úžasný). I do své první práce jsem nastoupila na podzim, z podnájmu jsem se do svého prvního bytu také stěhovala na podzim.

Úlovky I.

26. října 2014 v 13:48 | Ráďa |  Potraviny
A takto dopadlo moje sobotní nakupování na trhu, na fotce chybí kilo vlašských ořechů, které si ráda dávám ke snídaňovým vločkám :

Malé radosti I.

23. října 2014 v 20:12 | Ráďa |  Radosti
Zrovna včera jsem se zmínila o tom, že tento blog bude mimo jiné i o mojich radostech. A to jsem ještě netušila, jak brzy bude toto téma aktuální Usmívající se.

Moje snídaně

23. října 2014 v 19:53 | Tamara A. |  Potraviny

"Snídej sám, o oběd se rozděl s přáteli a večeři dej nepříteli."

Ano, jak toto moudré rčení napovídá, snídaně je základ Usmívající se. Když se ohlédnu zpět, tak většinu dětství jsem snídávala chleba s něčím ... s marmeládou, s medem nebo se sýrem. Vždycky ráno, když jsem vstala do školy a rodiče byli už dávno v práci (za totality chodili všichni na šestou), tak byla snídaně připravená v kuchyni na stole. A o víkendu jsme byli u babičky, takže jsme snídali vynikající buchty a koláče. Pro mě snídat bylo, je a (snad) bude samozřejmostí. Po revoluci přišly takové ty vlny (ne vždy) zdravého stravování. Ještě dodnes si pamatuju, jak jsem měla období, kdy jsem snídala suché ovesné vločky, protože to tehdy bylo prostě in a díky tomu, že byly odporně suché a nijak chuťově upravené, tak jsem je dlouhá léta nemohla pozřít Nerozhodný. Po vločkách následovala éra "Fit pro život". Opět revoluce ve zdravém stravování a dopoledne se mohlo jen ovoce a ovocné šťávy a ti šťastnější neumřeli do oběda hlady. Následovalo období musli a corn flakes, ty druhé jmenované nemusím dodnes S vyplazeným jazykem.

O čem ten blog vlastně bude?

22. října 2014 v 20:51 | Ráďa |  Jen tak
A o čem tento blog bude? Mrkající

Bude primárně o zdravém životním stylu, ale také o životě, snech, cestování a kdo ví, o čem všem. Prostě to bude takový můj deník, kam si budu zapisovat výsledky a úspěchy nejen v oblasti sportu a zdravé výživy, ale občas napíšu i něco o svých zážitcích, pocitech, poznatcích nebo klidně i o maličkostech, které mi udělaly radost. Usmívající se



Na každém konci je hezké, že něco nového začíná

22. října 2014 v 20:47 | Ráďa |  Jen tak
"Na každém konci je hezké, že něco nového začíná." Usmívající se.

Ano, vcelku optimistická slova. Naneštěstí se většinou pronášejí ve snaze utěšit někoho druhého, pro koho onen konec nebyl zrovna happy end (jak jsme zvyklí z romantických filmů a telenovel) Mrkající.