Červen 2015

Můj bezdomovec PETR

28. června 2015 v 19:14 | Ráďa |  Jen tak
Každý má svého důchodce, nezaměstnaného, invalidu, studenta a bezdomovce (a pracovníka státní správy S vyplazeným jazykem). Myslím tím každého z nás, kteří pracujeme a kteří ze svých (nemalých) daní každý měsíc podporujeme tyto lidi. Ne, to není stížnost nebo fňukání, prostě i já jsem byla studentem a studovala jsem zadarmo a i já jednou budu v důchodu a budu žít ze státní podpory (když nám 158. důchodový pilíř dopřeje) a snad nikdy nebudu spadat do žádné z dalších výše jmenovaných skupin spoluobčanů. Jsem moc ráda za práci, kterou mám a opravdu si ji vážím (a jen někdy na ni nadávám) a v žádném případě se nepovyšuji nad lidi, které finančně podporuji ze svých daní, protože velice jednoduše můžu v některé skupině skončit a tím být závislá na pomoci jiných (.... i když být studentem by mi nevadilo Úžasný).

Mikulov

28. června 2015 v 19:08 | Ráďa |  Cestování
Dnes jsem měla v plánu Mikulov. Pálava a Mikulov patří jednoznačně k nejkrásnějším místům na světě a že jsem jich už pár procestovala Úžasný (chlubilice chlubivá).

Mikulov, pohled ze Sv. kopečku

Po příjezdu jsem šla do centra, nutně jsem potřebovala kávu (pressovač je stále pokažený Křičící), vyšla jsem nahoru na zámek a od mamky jsem měla tip na Zdravou kavárnu na náměstí (http://www.zdrava-kavarna.cz/). Je celkem schovaná a dlouhou dobu jsem na příjemné zahrádce seděla sama, než si přisedly rakouské důchodkyně. A jsem si "zašprechtila" .

Oko je okno do duše?

26. června 2015 v 16:15 | Ráďa |  Jen tak
Samozřejmě, že všichni známe ono rčení, že "OKO JE OKNO DO DUŠE". Je pravda, že na některé lidi se podíváte a na první pohled vidíte, že má zlé oči a ve většině případů oči opravdu nelžou. Nebo vidíte oči bez energie a ty patří lidem mdlým, líným a bez náboje. Opakem jsou oči svítící, zářící, ano, jejich majitel je šťastný a bohužel se setkáváme i s očima smutnýma. Vždyť i pláč - jeden ze základních projevů smutku - je ukázan okolí právě skrze oči.

Já osobně si myslím, že zrak je nejdůležitější ze všech pěti smyslů, které máme. Neumím si představit, že bych jej neměla. A zároveň se skláním a obdivuji všechny lidi, kteří bohužel zrak nemají a přesto dokáží žít téměř standardní život.

Ale proč o tom vlastně píšu? Jsem více než týden po operaci očí a troufám si říct, že to je ZÁZRAK. Na dálku vidím jako nikdy předtím a to vidění na dálku chce prostě čas.

A tak jako Cyrano odhazoval svů širák v dál, tak i já dnes velkou radostí odhazuji v dál své brýle, kontaktní čočky a všechny ty okaté nezbytnosti.


A moc ráda Usmívající se.
PS: A tu Tatranku jsem dostala na klinice za statečnost na doplnění cukrů po předoperační dietě (dostavá ji každý pacient) a sním si ji, až vylezu na nějakou velikou horu Úžasný.


Z mého talíře (krabičky) III.

26. června 2015 v 15:51 | Ráďa
Hurá, hurá, máme zde pátek Úžasný. Já jsem sice celý týden pracovala z domu, ještě mám klidový režim, ale to v žádném případě neznamená, že bych se nějak flákala. I když třeba na přípravu jídla bylo více času.

A zde je pár fotek, jak jsem v posledních dnech jedla.

Jednoznačně musím začít sezónním ovocem. Miluju maliny, borůvky, rybíz, třešně a nevím co všechno ještě. Teď je opravdu jedno z nejúžasnějších období v roce co se týká sezónního ovoce. Takže alespoň jedna inspirativní fotka:



Z mého talíře (krabičky) II.

20. června 2015 v 15:35 | Ráďa |  Potraviny
Hezké sobotní odpoledne. Dnes jsem stáhla fotky, které jsem od středy "nevidouce" na display foťáku pořídila a zde je alespoň pár obrázků jídel tohoto týdne.

A po ránu si teď díky sezónnímu ovoci dopřávám smoothie, toto jsou rozmixované maliny a borůvky s rýžovým mlékem:


Já vidím !!!

19. června 2015 v 16:40 | Ráďa |  Jen tak
Hlásím se živá a (skoro) zdravá po té "okaté" operaci, na dálku vidím jako ještě nikdy v životě (sousedka v protějším paneláku má na prádelní šňůře luxusní kousky krajkového spodního prádla Mrkající), na blízku vidím hůře, ale to se vše časem spraví, musím se s těma novýma okama naučit pracovat.

Zatím mám klidový režim, chodím na procházky a jsem moc ráda za to příjemné počasí, protože být celé dny v rozpáleném paneláku bych asi nedala. Občas je to "nuda v Brně", protože v televizi fakt nic není (tedy až na Komisaře Rexe, Colomba, Kojaka, Ulici, Prostřeno, MASH … no, mít tento režim dlouhodobě, tak se ze mě stane totální magor S vyplazeným jazykem), na net chodím minimálně a na knížky ještě špatně vidím.

STRACH

14. června 2015 v 17:09 | Ráďa |  Jen tak
Co je to strach?

Jednoznačná definice asi neexistuje, přesto požádám o radu tetu Wiki (zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Strach):

Strach je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho neurovegetativní projevy, zpravidla zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu.

Když se zmíníte o strachu před ženami, tak 99% z nich jako první napadnou hadi, ještěrky, pavouci a další havěť (manželé, milenci). Úžasný. Když se zmíníte o strachu před nadsamci muži, tak 102% z nich bude nevěřícně kroutit hlavou, co to jako je a ještě vám budou tvrdit, že nic takového neznají (haha, dejte jim do trenek pavouka a uvidíte ten mazec S vyplazeným jazykem).

V průběhu života se samozřejmě ty věci/záležitosti/okolnosti, kterých se bojíme, mění. Jako malá jsem se bála strašidel a bubáků, po přečtení Erbenovy Kytice také polednic a klekánic a vodníci to u mě měli hodně nahnuté Mrkající. A pak jsem se bála školy, písemek, maturity, přijímaček, státnic a pod. Samozřejmě taky jsem měla strach z prvního rande, z první pusy, z prvního tam toho. Následuje doba zralosti a primární je strach o zdraví mojich blízkých a také mé, strach o práci, existenci a pod. Strach si v podstatě neuvědomujeme, dokud nás přímo nezasáhne.

Sobota, 13.6.2015

13. června 2015 v 19:15 | Ráďa
Dnešní tropická sobota byla ve znamení fyziky. Ano, naše adrenalinová hra "nauč se učivo fyziky z posledních několika měsíců za 4 dny a nepropadni" pokračuje. Je to masakr, ale dnes to slečně budoucí studentce MatFyzu šlo. Máme málo času, takže improvizujeme. Některé věci nemá smysl vysvětlovat a odvozovat, takže je bereme to jako fakt, otázka "proč" není na místě. Zítra máme poslední společné doučování a zítřek bude zlomový, budeme dělat docela těžkou část. Tak uvidíme, první písemka je v pondělí a ta těžší ve středu. A obě musí být napsány minimálně na trojku Úžasný

Ale také doučování má svá pozitiva. Například už umím spočítat, za jak dlouhou dobu oběhne Uran nebo Neptun kolem Slunce a to je naprosto nezbytná dovednost pro mou další existenci na planetě Zemi Smějící se !!!

Druhý červnový týden (HAHAHA)

12. června 2015 v 18:33 | Ráďa
Týden byl opravdu hektický a když se k tomu přidala ještě ta vedra, tak to byl opravdu záhul Nerozhodný.

Tento týden jsem si plánovala, jak si v práci vše v poklidu dodělám a v pátek předám své zástupkyni čistý stůl a hlavně jak si budu užívat pohyb. HAHAHA (jak jsem byla naivní). Tento týden se "podělalo", co se jen mohlo a já jsem lítala jako hadr na holi a zdaleka ne vše jsem stihla. Příští týden mě čeká lékařský zákrok a já už několik nocí nespím, protože jsem opravdu posera. Bojím se, bojím. Takže ani to mi na pohodě nepřidalo.

Dnes jsem plánovala z práce odejít už ve 13 hod, vyjet si někam na kole a večer si pustit nějaký fajn film. HAHAHA. Ve středu mi psala má "žačka", kterou od října doučuju matematiku a se kterou jsme to z říjnové jasné "koule" dotáhly na 2 - 3 a nakonec výsledná byla trojka, že propadá z fyziky !!! HAHAHA Překvapený. Příší pondělí a příští středu píše písemky a já ji mám doučit, aby dostala čyřku. Ano, ráda, ale fyziku se napřed musím naučit já sama a až pak ji můžu předávat dál. Ale co bych pro ni neudělala Líbající.

Pišta :-)

7. června 2015 v 17:43 | Ráďa
Když se řekne "Pišta", tak si asi každý představí (vlastně ani nepředstaví, nikdy jsme ho neviděli Úžasný), tedy vybaví Pištu Hufnágla, na kterého paní Smolíková z úžasného kresleného seriálu vzpomínala pokaždé, když byla naštvaná na svého manžela. A co i budeme povídat, bylo to poměrně často, takže mnoho z nás si dodnes pamatuje její větu: "Proč jsem si já, nešťastná, nevzala Pištu Hufnágla!"


Smolíkovi (zdroj: www.google.com)