Nesni svůj život, žij si svůj sen! na Blog.cz

Jelikož jsem do této země cestovala již podruhé, tak jsem si myslela, že mě už nic nemůže překvapit. Tedy nějaká překvapení jsem čekala, ale nic zásadního. Přeci jen od mé poslední návštěvy uplynulo 5 let a tato země se neuvěřitelným způsobem mění. Program zájezdu jsme měli více-méně stejný, což prostě v případě "turistiky" v KLDR bývá. Ovšem úplně poprvé jsme navštívili vesnickou mateřskou školku a řeknu vám, že jsem byla v šoku.

Hned na schodišti budovy školky nás přivítal tento "výjev" (nápis US na helmě useknuté hlavy není náhodný):

Koukali jsme na to jako na ďábelské zjevení a i dále jsme se nestačili divit. V herně převládaly hračky jako pušky, pistole, granáty, tanky a další bojová zařízení. A samozřejmě nechyběly ani vzdělávací místnosti na učení Kim Irsena, Kim Čong Ila a Kim Čong Sukové (žena Kim Irsena). Prostě od mala dětem vymývají mozky.

Dnešní článek v této rubrice bude s nádechem exotiky. Předevčírem jsem se vrátila z KLDR, kde jsem strávila dva týdny a tak začnu (jak jinak) JÍDELNÍM článkem o této velmi specifické zemi .

Letěli jsme přes Čínu a jeden den a jednu noc jsme strávili v Pekingu, kde jsme si nemohli nechat ujít jídelní trh s místními specialitami:

Hlásím návrat z té zvláštní země. Ocitla jsem se zde po pěti letech, tentokrát v roli průvodce a zážitků mám hodně.

Ráda se o ně s vámi podělím .

Probouzíme se do bohužel našeho posledního vídeňského rána. Je pondělí, u nás je státní svátek, ale ve Vídni začíná klasický pracovní den. My ještě naposledy míříme do centra na snídani. Tentokrát volíme Starbucks u Opery, tedy v samotném centru. Dopřejeme si královskou snídani s pořádným "kotlíkem" kávy a k posezení volíme místa hned u okna do ulice.

V neděli se probouzíme do slunečného rána, celkem si přivstaneme, protože je den, kdy hodláme slavit naše narozeniny. Součet věků (80 !!!) zní celkem hrozivě, ale životní zkušenosti ničím nenahradíš (= chabá výmluva).

A teď už opravdová Vídeň, kam dorazíme krátce po poledni a po ranním dešti není ani památky. Po menších komplikacích zaparkujem na P + R na Donaustadtbrücke (je zde stanice metra U2). Cena parkovného je 3,40 EUR za každý celý den, my jsme zde plánujeme parkovat 3 dny, ale třetí den sem dorazíme už před polednem, takže jsme nakonec platíme jen za 2 dny. 6,80 EUR v krytých garážích je na Vídeň opravdu luxus. Poté jsme se po Vídni pohybujeme jen veřejnou dopravou, 24-hodinový lístek (6,80 EUR) zahrnuje celou Vídeň včetně takových okrajových částí jako je Kahlenberg nebo Zentralfriedhof a určitě se vyplatí .

Naše první cesta vede do hotelu, kde strávíme dvě noci. Hotel/hostel jsem hledala na www.booking.com, mojí podmínkou bylo ubytování v centru Vídně, u metra a cenově přijatelné. Byla jsem překvapená, kolik nabídek jsem objevila. Nakonec jsem vybarla Guest house "Pension Stadthalle" (Hackengasse no. 33), který leží nedaleko Westbahnhof (www.pensionstadthalle.at). Jedná se o dvouhvězdičkový penzion, nově zřízený v krásném secesním domě. Pokoj byl zrekonstruovaný, čistý, malý - dvojpostel, koupelna s WC přímo na pokoji. Na přespání to úplně stačilo.

Máme za sebou další krásný a slunečný týden. Letošní babí léto se opravdu povedlo. A já jsem zde s několika jídly z tohoto týdne.

Ranní kukuřičná kaše s ovocem, prostě sobotní pohoda:

Je sobota ráno, mírně poprchává a my vyrážíme na náš třídenní výlet do Vídně. Naši první zastávkou je Mikulov, kde si vychutnáme vynikající domácí bábovku a pak už pokračujeme kousek za hranice k vesnici Herrnbaugarten. Že se jedná o vesnici vtipálků, se přesvědčíme už na kopci před vesnicí, kde nás u cesty přivítá konstrikce (kůly spojené dráty), která připomíná řádek vinohradu. Ovšem místo vinné révy visí na drátech ponožky. Nikoli páry ponožek, ale vždy jen jeden kus z páru. Protože jak praví údajné čínské přísloví, součet všech ponožek je vždy lichý (to mohu dosvědčit, v mém případě se jedná o silonkové ponožky).

Co se nám vybaví, když se řekne Vídeň ? Romantickým dámám císařovna Sissi a její honosný život v hofburgských komnatách, případně velmi kalorický Sacher dort. Fanouškům fotbalu zcela jistě slavný FC Rapid Vídeň a všem ostatním "něco mezi". Většině statečný komisař Rex a jeho housky se salámem a kdo chce, tak si v pozadí seriálu prohlédne i některé vídeňské památky. A samozřejmě nuda v dějepise, když se na tom trůnu střídal jeden panovník za druhým a ani jeden neměl pochopení pro chudáka studenta a vždy skonal po pár letech panování, abychom ten dějepis měli složitější . Někdo si vybaví slavná léta Rakousko-Uherské monarchie, kdy každá rodina měla alespoň jednoho příbuzného pracujícího ve Vídni. A tak bych mohla pokračovat. Já jsem si vždy představovala, jak se asi žilo v těch posledních desetiletích monarchie, kdy Vídeň vzkvétala, kavárnami se linuly tóny valčíku a asi nikdy předtím a ani potom Vídeň společensky více nežila. Dějepis ve mně zanechal kromě čísel letopočtů i tyto pocity.