Nesni svůj život, žij si svůj sen! na Blog.cz

Konec roku se blíží, doufám, že většina z vás si užívá advent v pohodě, bez zbytečného stresu a shonu. Já mám letos už Vánoce za sebou, protože už dnes nazouvám toulavé boty a vyrážím na třítýdenní výlet .

Je zde čas předvánoční, pro některé to je čas stresu, honění se po obchodech, tlačení se ve frontách, čas zběsilého uklízení a leštění oken, pečení co největšího množství cukroví (protože o vánocích se přeci musí přibrat ) a čas obžérství (protože po vánocích zcela jistě příjde celoplanetární hladomor ).

Já stále doufám, že pro velkou část lidí je advent časem klidu, míru a pohody, časem setkávání se s rodinou a blízkými, ale také časem bilancování a odpouštění . Já se naštěstí řadím k té druhé skupině lidí, většinu dárků mám nakoupenu do konce září, peču jen pár druhů cukroví, stejně tak moje mamka a švagrová, a pak si je vyměňujeme, takže pečením strávím 2 - 3 večery. Uklízím průběžně celý rok a i takové ty větší úklidy (komora, šatna, kuchyňská linka ... atd.) dělám během roku, takže pojem "vánoční úklid" u mě prostě neexistuje.

Letos jsem se rozhodla vyzkoušet jeden nový recept na vánoční cukroví a musím říct, že jsem z něj byla nadšená, přestože jsem autistický milovník citrónovníků (http://radinsen.blog.cz/1412/citronovniky), mamčiných ořechových hrudek a vanilkových rohlíčků a švagřiných makovníků. Je to velmi jednoduchý a rychlý recept .

Do Vídně bych mohla jezdit pořád, na jaře, v létě, na podzim, v zimě, ve všední i volné dny. Mám toto město moc ráda. Přeci jen ještě trochu radši jej mám před vánocemi, kdy se Vídeň převleče do svátečních "šatů" a já nasávám příjemnou adventní atmosféru.

Každý rok minimálně jednou průvodcuju adventní Vídeň a jelikož klienti mají i rozchod na adventní trhy, tak mám vždy pár hodin pro sebe a i já si můžu vychutnat nejen svařák, ale i kouzlo vídeňského adventu. Každy rok je advent úplně jiný. Pamatuju rok, kdy jsme se prodírali závějemi sněhu, který bez přestání padal a padal a silničáři (tedy vlastně chodníkáři) jen nestačili uklízet, pamatuju rok, kdy lilo, takže po 20 min prohlídky jsme byli všichni mokří a do odjezdu zbývalo asi pět hodin, nebo rok, kdy byla teplota minus 10 stupňů a já jsem při výkladu skoro nemohla mluvit. Ale také moc ráda vzpomínám na jednu první adventní sobotu, kdy jsem byla ve Vídni se skupinkou cca 10 lidí, byla to uzavřená skupina z nějaké firmy, bylo teplo a slunečno, tak jsme si půjčili kola (http://www.citybikewien.at/) a jeli jsme do Schoenbrunnu na svařák na kolech a moc jsme si to užili .

Po přečtení knihy Ztracené (http://radinsen.blog.cz/1511/ztracene), která se mi moc líbila, jsem sáhla po knize Viktórie Dursane - RECEPT NA ARABA a opět jsem nebyla zklamaná.

Nina, stejně jako mnoho jiných dívek, odešla za prací do Švýcarska, kde pracovala jako au-pair. Byla přesvědčená, že se jednou vdá za muže ze své rodné země, ale stalo se to, co nečekala, ba přímo vylučovala - zamilovala se do Araba z Maroka. Teprve když otěhotněla, zjistila, jak pravdivé je tvrzení o "nepřekonatelném rozdílu v kultuře", navíc ji její milovaný Omar začal podvádět. Navzdory zklamání se rozhodla dítě si ponechat a v budoucnu být mnohem opatrnější. Jenže - její další partner je opět Arab (zdroj: http://www.levneucebnice.cz/)

Kniha se čte velice dobře, příběh vás opravdu vtáhne, pro mě bylo i zajímavé prostředí, ve kterém se příběh odehrával, protože Ženevu a parky u Ženevského jezera znám. Hodně mě překvapil konec, ale to je právě onen "nepřekonatelný rozdíl v kultuře", který my jen ztěží pochopíme.

Původně jsem měla průvodcovat, ale bohužel se na zájezd nepřihlásil dostatečný počet klientů, takže byl zrušen. Lidé se díky obavám z teroristického útoku bojí cestovat .

Ovšem pro mě to znamenalo, že budu mít volnou sobotu, jupíííííí . Už v pátek ráno, když mi zvonil budík, jsem si říkala, jak je fajn, že se v sobotu ráno můžu vyspat. Ale ouha, dneska ráno v půl páté jsem byla čilá jako rybka, takže jsem po dvaceti minutách marných pokusů o usnutí vstala.

A že jsem toho do 11 hod zvládla . Upekla jsem 2 druhy cukroví a vytvořila jeden druh nepečeného, spočítala jsem všechny příklady do fyziky, zabalila jsem většinu vánočních dárků a ještě jsem si u vánočního čaje přečetla kus knihy.

Konečně jsem se v týdnu dostala na poštu, vystála jsem si nekonečnou frontu v naprosto nedýchatelném prostoru, ale výsledek stál za to. Došlo mi zboží objednané na sympatickém e-shopu: http://www.svetplodu.cz/. Objednávala jsem u nich podruhé a opět byla objednávka rychle vyřízena a tentokrát jsem v zásilce objevila i dva dárky .

Kokosového oleje není nikdy dost, používám ho jak v kuchyni, tak jako kosmetický přípravek, protože jak jsem v posledních týdnech přesvědčila, žádné tělové mléko se nevyrovná kokosovému oleji. Na rozdíl od ostatních olejů se rychle vstřebá, takže pokožka není mastná, ale hezky jemná. A jelikož jsem minulý dospotřebovala poslední zásoby medu, tak jsem si objednala i jednu velikou sklenici lesního medu. Voní úžasně: