Leden 2016

Bílá Masajka

31. ledna 2016 v 14:31 | Ráďa |  Knihy
Při afrických toulkách jsme mimojiné zavítali i do masajské vesnice. Přiznám se, tyto (v posledních pár letech) strašně komerční a pro turisty cíleně organizované návštěvy s cílem vytřískat z turistů co nejvíce peněz, moc nemusím. Každopádně Masaje jsme potkávali už v národním parku Serengeti.

Masajské ženy

Sladký receptář

31. ledna 2016 v 13:35 | Ráďa |  Knihy
V pátek jsem si na poště vyzvedla kuchařku plnou zdravých sladkých receptů - SLADKÝ RECEPTÁŘ - od moji oblíbené blogerky Monči. Její blogy (aktuální: http://food-inspire.blogspot.cz/) sleduji téměř od jejich blogerských začátků. Kromě toho, že je mi Monča (tedy virtuálně) moc sympatická a žije v mojem rodném městě, tak se zájmem sleduju, jaké pokroky za těch pár let udělala a jaký kus cesty ušla. Úžasná proměna nesmělé holky s pár kily navíc ve zdravě sebevědomou sportovkyni (no, někdy to žene do extrémů, ale výzev se fakt nebojí Úžasný).


Takže když přišla s tímto SLADKÝM RECEPTÁŘEM, neváhala jsem a kuchařku jsem si objednala. Sice většina receptů je na jejich blozích a část jsem již vyzkoušela, líbí se mi, že zde jsou všechny recepty pohromadě a logicky uspořádány. A taky grafika je perfektní.

Takže, zdravým sladkým snídaním zdar Usmívající se !!!

Tanzanie - safari v NP Ngorongoro

26. ledna 2016 v 15:53 | Ráďa |  Cestování
Pátý den safari trávíme v národním parku Ngorongoro. Všichni se shodujeme, že zdejší safari je opravdu to nejkrásnější. Ne nadarmo se tomuto místu přezdívá "Noemova archa". Je zde obrovská koncentrace mnoha druhu zvířar, které žijí v krásném prostředí stejnojmenného kráteru.

Zebří pozdrav

Tanzanie - safari v NP Serengeti

25. ledna 2016 v 19:14 | Ráďa |  Cestování
Po týdnu v horách nás čekal několikahodinový přejezd do Tanzanie a zde 5 dnů na safari. Začali jsme čtyřdenním safari v národním parku Serengeti a moc jsme si to cestování po parku, hledání zvířat a jejich pozorování užili.

Fakt vedro Mrkající

Jak jsme lezli (a vylezli) na Mt. Kenya

23. ledna 2016 v 17:52 | Ráďa |  Cestování
Hory mám moc ráda, a to od mala (= od pravěku Úžasný). Skoro každý rok jsme s našima jezdili na dovolenou do Vysokých Tater, tehdy to byly ještě NAŠE (československé) hory a i na prodloužené víkendy na Malou Fatru, to zase v rámci ROH akcí Mrkající. Mám slovenské hory ráda. Moc se mi vždycky líbilo, že na Slovensku jsou na turistických ukazatelích časy a ne vzdálenosti jako u nás. Přijde mi to praktičtější, protože například údaj 3 km bez udání převýšení je v podstatě na nic. A navíc mě vždy strašně bavilo s těmi časy na ukazatelích závodit a hlavně vyhrávat. A co si budeme povídat, v Tatrách s nimi závodím dodnes S vyplazeným jazykem. Možnost trávit volný čas v horách mám naštěstí i dnes a mám to velmi jednoduché, protože moje nejlepší kamarádka bydlí v Popradu a tak se touláme po Tatrách spolu a ten krásný byt s výhledem na Gerlach jí vůbec nezávidím. V posledních několika letech jsem měla možnost turisticky poznat i část Alp, ale o žádné závratné výšky nešlo. A přiznám se, že české hory znám opravdu minimálně (ano, jsem ostuda) Nerozhodný.

Takže když první částí našich afrických toulek byl výstup na Mt. Kenya, v podstatě jsem moc nevěděla, co od toho čekat. Ano, tušila jsem, že i když se budeme pohybovat nedaleko rovníku, bude tam zima a bude tam řídký vzduch. Mojím cílem bylo přežít Mrkající.

Mt. Kenya

Z mého talíře (krabičky) XIX.

17. ledna 2016 v 22:29 | Ráďa |  Potraviny
Tento týden zrovna moc vzorňácký nebyl, pokaždé, když se vrátím z delší cesty mám tendenci se cpát pečivem. Co si budeme povídat, český chleba je prostě skvělý český chleba a to mi dá zapravdu každý, kdo byl nějakou dobu mimo ČR. Dodnes vzpomínám na Češku, která se v pravěku (rozumějte v minulém století) provdala do Holandska a s manželem provozovali penzion, ve kterém jsme na našich služebních cestách bývali ubytovaní. Vždy jsme jí vozili z ČR klasický kmínový chleba, a to hned několik bochníků a paní si je vždy nakrájela na krajíce, zamrazila a postupně ujídala Úžasný.

I já mívám podobný absťák. V Africe jsem v podstatě pečivo vůbec nejedla. Hlavním dostupným pečivem na našich cestách byl mega-odporný bílý toastový cheba, který svou chutí připomínal směs polystyrenu a použitého toaletního papíru.

Polévka z řapíkatého celeru

17. ledna 2016 v 13:19 | Ráďa |  Recepty
Pokud jste polívkoví jako já (nene, Bolka nemusím Mrkající) a máte rádi řapíkatý celer, tak je tento jednoduchý recept určený právě vám. Polévka se hodí nejen do obědového menu, ale v těchto chladných dnech zahřeje žaludek i večer.

POLÉVKA Z ŘAPÍKATÉHO CELERU

Potřebujeme:

1 balení řapíkatého celeru
4 menší cibule
3 mrkve
3 stroužky česneku
koření na dochucení - já jsem použila indickou směs (http://www.davidkovokoreni.cz/koreni-smesi/indie?id=15&vista=1), chce to prostě něco výrazného
olivový olej
sůl
pepř
2 lžíce zakysané smetany na ozdobení (nemusí být)

Jdeme na to:

Řapíkatý celer omyjeme, mrkev a cibuli oloupeme a vše nakrájíme. Jelikož v závěru budeme polévku mixovat, nemusíme zeleninu krájet na malé (pravidelné) kousky. V hrnci rozehřejeme olivový olej, osmahneme na něm cibuli, mrkev a řapíkatý celer a v závěru přidáme koření. Jakmile se koření rozvoní, směs zalijeme vodou tak, aby zelenina byla ponořená. Přidáme prolisovaný česnek, pepř a sůl a vaříme cca 15 minut. Na závěr polévku rozmixujeme a podáváme se zakysanou smetanou.

DOBROU CHUŤ Usmívající se !!!

Nakresli mi vítr

17. ledna 2016 v 9:47 | Ráďa |  Knihy
Když jsem v knihkupectví narazila na knihu Evy Urbanikové - NAKRESLI MI VÍTR, moc dlouho jsem neváhala a koupila jsem si ji. Od této autorky jsem vloni v listopadu četla knihu Ztracené a ta mě nadchla (http://radinsen.blog.cz/1511/ztracene). V první i druhé zmíněné knize Eva popisuje skutečné příběhy a musím říct, že si dokáže příběhy velmi dobře vybrat a také je zajímavě zpracovat. I tuto knihu jsem přečetla za jeden večer, nedokázala jsem se od příběhu odtrhnot a musím opět konstatovat, že to je skvělá kniha.


Skutečný příběh Slovenky Marcely, kterou zaslepila vášeň a zamilovanost natolik, že skončila ve vězení. Kniha o tom, jak tenká je hranice mezi správným a nesprávným, jak křehká je sebeláska ve srovnání s touhou po tom, abychom byly milované mužem... Je o mateřské lásce, o selhání, o lidské zlobě a o tom, že za mřížemi slovenských věznic se nachází mnoho osudů, které se do novin nedostanou a které si tam, v "chládku", musí vytvořit svůj vlastní svět... (http://www.dobre-knihy.cz/).

HODNOCENÍ 9/10 Smějící se

Moje 40. vánoce

12. ledna 2016 v 18:49 | Ráďa |  Cestování
Ano, zní to hrozně Úžasný. Žiju 40. rok svého života (uffff, narozena v pravěku S vyplazeným jazykem) a doposud jsem všech 39 vánočních svátků trávila v kruhu rodinném. Vánoce jsou prostě pro mě symbolem setkání se s nejbližšími a hlavně svátkem klidu a pohody.

Už od dětství probíhá náš Štědrý den stejně, snad jen několikrát jsme ho neslavili doma, ale u babičky, ale v podstatě naprosto stejně. Ráno jsme posnídali domácí vánočku (zlaté prasátko jsou od mala bojkotovala), dopoledne jsme měli puštěnou televizi s pohádkami a přitom jsme zdobili živý vánoční stromek. No dobře, i nás zasáhl několikaletý (hrozný) módní trend umělého koštěte stromku, který naštěstí rychle pominul.

Vlastně když se tak zamyslím nad podobou vánočního stromku, tak jsme začínali tím klasickým socialistickým s barevnými baňkami a světýlky, samozřejmě nesměl chybět stříbrný řetěz a takové ty stříbrné střapce, které se nahazovaly na stromek v samotném závěru zdobení. Po revoluci došlo k návratu k tradicím. Na (naštěstí) živém stromku viselo pár jednoduchých slaměných ozdob, trubičky skořice a plátky sušených pomerančů a já jsem se slzou v oku vzpomínala na přezdobeného "komouše" Mrkající. Následoval americký trend aneb stromek laděný do jedné barvy. My jsme vybrali moderní červenou včetně řetězu z červených korálků, dodnes je archivujeme.

Všechna tato období byla krásná a v posledních letech máme (samozřejmě) živý stromek s různými ozdobami, stromek je jako každý rok ten nejhezčí a všichni se těšíme, až se dovaří rybí polévka, usmaží se kapr a naloží se do cibulákové mísy bramborový salát, který už den odpočívá ve sklepě. A do rybí polévky samozřejmě patří osmažené kousky bílého rohlíku. Každý rok je mamka musí před námi schovávat, protože jsme schopni je sníst ještě před večeří S vyplazeným jazykem.

A pak už následuje večeře samotná, cibulák nesmí chybět a rozbalování dárků. A potom už krásné posezení u krbu a povídání u vína.

Letos ovšem bylo vše díky mojim toulkám jinak.

Na Štědrý den jsme vstali v 6:40. Byli jsem v kempu pod Mt. Kenya ve výšce 3300 m n.m. Slunce vyšlo v 6:30, takže v 6:40 už hřálo a my jsme se mohli vyklubat ze spacáku a stany pokropené ranní rosou začaly schnout. Na snídani jsme měli ovesnou kaši a čerstvé mango a moje oblíbené passion fruit. Po snídani jsme vyrazili na další část výstupu. Šlapali jsme přes několik velbloudů (kopce nahoru a dolů) a k večeru jsme za deště dorazili do chaty (4200 m n.m.), kde nás čekal další nocleh.

V chatách pod Mt. Kenya se netopí. Je tam zázemí pro kuchaře a palandy pro turisty. V chatě je stejná (někdy dokonce nižší teplota než venku) a teplota v noci klesá na nulu.

Vánoční stromek

Nás čekala po příchodu do chaty štědrovečerní večeře: úžasná indická okurková polévka, těstoviny s masem a teplou zeleninou. Taliře jsme doslova vylízali a těšili se do spacáku. Byla nám fakt zima, seděli jsme u stolu, nikdo nemluvil a předpokládám, že jsme byli všichni myšlenkama doma v teple u zářícího vánočního stromku. Ale ještě nás čekalo štědrovečerní překvapení. Šli jsme před chatu, strom starček jsme ozdobili rozsvícenými čelovkami a černoušci se santaklausovskými čepičkami nám zazpívali "We wish you Merry Christmas". Bylo to dojemné.

Vánoční koleda

A pak jsme už zalezi do spacáků, protože jsme další den ve 2 ráno vstávali a čekal nás výstup samotný vrchol Mt. Kenya.


Zpět z Afriky

9. ledna 2016 v 11:57 | Ráďa |  Cestování
Tři týdny utekly jako voda a já jsem zpět z afrických toulek Úžasný. Bylo to moc fajn, opravdu jsem si vše užila a hlavně jsem si krásně odpočinula.

První týden jsme strávili v Keni a našim cílem byl výstup na Mt. Kenya (4985 m n.m.). Výstup byl náročný, v závěru ještě ztížený špatným počasím, ale zvládli jsme to Mrkající.

Mt. Kenya

Druhý týden byl odpočinkový, přejeli jsme do Tanzanie a týden jsme trávili na safafi:


Třetí týden byl nejnáročnější. Našim cílem byl výstup na nejvyšší horu Afriky, na Kilimanjaro (5896 m n.m.). Vystoupali jsme do posledního výškového tábora (4600 m n.m.). Bohužel z důvodu přetrvávající výškové nemoci jsme se rozhodli pro návrat do základního tábora. I když jsme nevyšli až na vrchol, přesto jsme si pobyt v horách užili a odnášíme si plno krásných zážitků:

Kilimanjaro
Hezký víkend Úžasný !!!