Únor 2016

Řepová pizza

29. února 2016 v 16:14 | Ráďa |  Recepty
Tento recept vznikl náhodou, a to stylem "co dům dal". Inspiraci jsem čerpala v receptu na květákovo pizzu, která mi moc chutnala, (http://radinsen.blog.cz/1501/kvetakova-pizza) a prostě jsem jen květák v těstě nahradila řepou. Výsledku jsem se trošku obávala, ale vysledek byl vynikající.

ŘEPOVÁ PIZZA

Potřebujeme:

3 uvařené řepy
1 mozzarellu
2 vejce
rajčatový protlak
Hermelín figura
rukolu
oregano
sůl

Postup:

Troubu si předehřejeme na 200 stupňů. Pekáček si vyložíme pečícím papírem. Řepu makrájíme na kousky. Na kousky nakrájíme také mozzarellu. Obojí vložíme do mixéru, přidáme vejce, oregano, osolíme a vše rozmixujeme. Tento základ na pizzu vlijeme na pekáček a pečeme jej 20 minut. Pokud se nafukuje, tak jej během pečení propichujeme vidličkou.


Po 20 minutách vyndáme základ na pizzu z trouby, potřeme rajčatovým protlakem a poklademe ingrediencemi. Já jsem zvolila rukolu a Hermelín (figura). Pizzu ečeme dalších 10 minut.

DOBROU CHUŤ Úžasný !!!

Říkali mi Leni

26. února 2016 v 17:47 | Ráďa |  Knihy
Tento týden jsem se zcela náhodou připojila k diskuzi o knize mojí oblíbené autorky Kateřiny Tučkové - Vyhnání Gerty Schnirch (http://radinsen.blog.cz/1505/vyhnani-gerty-schnirch). Debata se nakonec přesunula obecně ke zvěrstvům páchaných na lidech během druhé světové války, ať na straně vítězné nebo poražené. Zlo páchané na komkoli je prostě strašné.

Vzpomněla jsem si na knížku, kterou jsem četla snad ještě na základní škole a která do oblasti (dětské) válečné literatury patří a která ve mně zanechala takový dojem, že si ji dodnes pamatuji. Jedná se o knížku Zdeňky Bezděkové - ŘÍKALI MI LENI.


Seznam tajných přání

21. února 2016 v 14:23 | Ráďa |  Knihy
Jako malá (= v pravěku Mrkající) jsem hodně četla. V té době ještě samozřejmě nebyl internet, takže jsem chvilky před spaním trávila čtením a ne brouzdáním na internetu, což dělám v dnešní době taky. Dodnes si pamatuju slogan "Březen - měsíc knihy". U zrodu této což byla akce stálo ministerstva kultury spolu se Svazem československých spisovatelů, dále nakladatelství, knižní obchod, masové organizace, zvláště se zástupci revolučního odborového hnutí, Československý svaz mládeže a Svaz československo-sovětského přátelství. Po prostudování zkušeností ze Sovětského svazu (jak jinak) a některých lidově demokratických zemí, zvláště Polska, bylo rozhodnuto, že každý rok bude jeden měsíc věnován propagaci knihy. Tímto měsícem se stal březen a v roce 1955 byl oficiálně vyhlášen za Měsíc knihy. Samozřejmě vše souviselo s propagandou totalitního režimu. V té době mi to bylo ještě fuk a každý pátek jsem chodila do knihovny pro 2 - 3 nové knihy režim-nerežim.

Falafel

21. února 2016 v 10:03 | Ráďa |  Potraviny
Falafel je původně čistě vegetariánských pokrm pocházející odněkud z oblasti Egypta (zde se dělá především ze sójových bobů), odkud se rozšířil na celý Dálný východ, kde převládá varianta z cizrny. Falafel nebo také falafíl (lokální výslovnost) patří v arabském světě k oblíbeným pokrmům rychlého občerstvení. Jde o jídlo levné a tím pádem dostupné, které je ovšem bohaté na proteiny a vitamíny. Často se falafel servíruje v arabském chlebu pita s jogurtovou omáčkou nebo na talíři obložený upravenou zeleninou a sezamovou omáčkou (tahini). Falafel byl původně nejspíš postním jídlem a používal se jako výživná náhražka masa. Díky jeho úžasné chuti se ale brzy začal podávat i mimo období půstu.

Z mého talíře (krabičky) XXI.

16. února 2016 v 18:03 | Ráďa |  Potraviny
Další únorový týden je za námi, tentokrát jsem moc nefotila, ale alespoň s nějakými jídly se zde pochlubím Úžasný.

A čím jiným bych měla začít než vynikajícím ovocným smoothie. Toto je z banánů a lesních plodů, rozmixované s rýžovým mlékem. Ideální start do nového dne.


Suši v duši

13. února 2016 v 11:05 | Ráďa |  Knihy
Tento týden jsem sáhla po další knize Evy Urbaníkové - SUŠI V DUŠI. Stejně jako její kniha Ztracené (http://radinsen.blog.cz/1511/ztracene) nebo Nakresli mi vítr (http://radinsen.blog.cz/1601/nakresli-mi-vitr) mě i tato kniha zaujala a moc se mi líbila. Autorka si vybrala další zajímavý skutečný příběh, který skvěle zpracovala.


Hlavní hrdinka Denisa (a také spoluautorka knihy) přijala pracovní nabídku v Japonsku, které si záhy oblíbila, Naučila se japonsky a nakonec se seznámila s Japoncem, do kterého se zamilovala. A protože city byly vzájemné, po nějaké době se vzali. Denisa toužila stát se "opravdovou" Japonkou a ve všem se přizpůsobit zemi, kde se rozhodla žít. Ukázalo se však, že to vůbec nebude jednoduché (Zdroj: http://www.databazeknih.cz/).

Kniha se dobře čte, osobní příběh Denisy je velmi zajímavý a navíc jsem se z knihy dověděla hodně nejen o Japonsku, ale především o jeich kultuře. A řeknu vám, je to kultura výrazně odlišná, než je ta naše evropská Úžasný.

HODNOCENÍ 8/10 Usmívající se

Z mého talíře (krabičky) XX.

9. února 2016 v 6:11 | Ráďa |  Potraviny
Po delší době opět příspěvek do této rubriky (aby se z tohoto blogu nakonec nestal blog knižní Mrkající). Jelikož je denního světla stále málo, některé ranní fotky jsou "mdlé" - asi jako já každé ráno Úžasný.

Ráno začínám ovocným smoothie - toto je z manga, banánu a kokosového mléka:


Stalo se mi všechno

7. února 2016 v 11:55 | Ráďa |  Knihy
Od Evy Urbaníkové jsem četla už dvě knihy a obě byly skvělé (http://radinsen.blog.cz/1511/ztracene a http://radinsen.blog.cz/1601/nakresli-mi-vitr). Když jsem v knihkupectví narazila na jednu z jejich starších knih - STALO SE MI VŠECHNO (v ČR vyšla v roce 2009) - neváhala jsem ani chvilku a koupila jsem si ji. A samozřejmě jsem se hned pustila do čtení. Knihu jsem přečetla během dvou dnů a opravdu nevím, jak ji ohodnotit. Rozhodně to není brak, jen mi prostě v té knize něco chybí. No, to "něco" je aspoň nějaký konec příběhu.


To, o jak "zvláštní" příběh se jedná, dokazují i zcela odlišné anotace knihy v různých knihkupectvích, které jsem si dodatečně vyhledala na internetu:

Hrdinka příběhu, vdaná matka od rodiny se dvěma dětmi, se jednoho dne odhodlá k tomu opustit svou rodinu. Její manžel, který se jí za léta manželství odcizil, nic netuší, stejně jako jejich dvojčata. Chce začít nový život a přimět svého muže, aby si uvědomil, že starat se teď musí on. (Zdroj: http://neoluxor.cz/)

Kniha z prostředí bulvárního týdeníku o vztazích, které nás válcují, o ženském přátelství, které nás chrání, o mužích, na které se zapomíná, i když by si větší pozornost jen málokdy zasloužili. Dnes opustím svého muže. A naše sedmiletá dvojčata. A psa Maxima a celých dvě stě třicet metrů čtverečních obytné plochy v našem domě, který stojí sedm kilometrů za Bratislavou. Ani jeden z nich to netuší. (Zdroj: http://www.martinus.cz/)

Katarína za svůj poměrně krátký život zažila již mnohé: od dráhy neúspěšné zpěvačky přes pobyt na psychiatrické léčebně až po přesvědčivé orgasmy v porno snímcích. Potkala ale toho pravého, založila s ním rodinu a vybudovala kariéru. Ona však stále touží po trochu jiných hodnotách. (Zdroj: http://knihy.abz.cz/)

Já osobně jsem ten konec pochopila tak, že hlavní hrdinka odchází s úmyslem spáchat sebevraždu a ne (jak je uvedeno v první anotaci): "Chce začít nový život a přimět svého muže, aby si uvědomil, že starat se teď musí on." Nemůžu hodnotit, zda matka dokáže v reálném životě opustit svá sedmiletá dvojčata, aby začala někde nový život, ale spíše se přikláním k verzi, že ne. Ovšem to je jen můj subjektivní názor Mrkající.

Ani obálka knihy se podle mě k příběhu nehodí (a i ta moje fotka není zrovna povedenáNerozhodný). Docela dlouho jsem přemýšlela o názvu knihy. Rozhodně si nemyslím, že by se hlavní hrdince stalo všechno. Ano, je celkem neobvyklé projít si neuspěšnou pěveckou kariérou nebo úspěšnější kariérou pornografickou. Samozřejmě, že je velmi bolestné přijít na manželovu nevěru, a to s dvacetiletou žabkou a také kariéra šéfredaktorky bulvárního plátku Katarínu rozhodně nenaplňovala. Ale hlavní hrdinka nemusela řešit např. střechu nad hlavou, zda bude mít pro děti dostatek jídla, domácí násilí nebo např. závažnou nemoc či smrt svých blízkých, nedejbože dětí. Katarína neprožila válku ... atd., ale to už zacházím do extrémů. Podle mě se jí rozhodně všechno nestalo. Ale asi jsem zbytečný hnidopich, anebo jsem ten příběh prostě nepochopila (no jo, blondýna S vyplazeným jazykem).

HODNOCENÍ 6/10 Mrkající