Srpen 2016

Čaj (nejen) o páté VI.

31. srpna 2016 v 18:18 | Ráďa |  Potraviny
Přestože teď v létě popíjím převážně pivo, víno vodu s mátou a citrónem a čaje jsem odložila na druhou kolej, udělala jsem výjimku. Tento sypaný čaj jsem dostala jako dárek až z daleké Andalusie a byla jsem na něj velmi zvědavá.


Složení: bílý čaj Pai Mu Tan, papája, citrón, měsíček.

Čaj je vynikající, voňavý a i teď v létě, když jej popíjím studený, je nesmírně osvěžující Usmívající se.

Z mého talíře (krabičky) XXXIX.

28. srpna 2016 v 21:24 | Ráďa |  Potraviny
Tentokrát je to velmi pestrá směs Usmívající se:

Ráno si nedokážu představit bez kaše. Chutná mi a zasytí. Zde je "půl-porce" z vloček, jogurtu, chia semínek, piniových oříšků a bobulí:


Island

21. srpna 2016 v 22:18 | Ráďa |  Cestování
Když jsem jako malá mluvila o mých velikánských cestovatelských plánech, tak jsem prý řekla, že až jednou budu velká a budu cestovat, tak pojedu na Island. Nevím, nepamatuju si to, ale říká to moje mamka, takže to bude pravda.


Island nebyl na mém cestovatelském listu snů zdaleka na prvním místě. Ale čirou náhodou jsem se již v lednu domluvila s kamarádkou, že bychom tam mohly vyrazit, ona tam vždy chtěla jet. Byla potřeba se rozhodnout rychle. Protože cestovní kancelář, se kterou jsme plánovaly jet, měla jen jeden termín s trekem přes Duhové hory a počet účastníků byl limitován kapacitou "obojživelného" vozidla, kterým se účastníci zájezdu po Islandu pohybují. A každoroční zájem o tento zájezd je veliký. Tak jsme se v půlce ledna přihlásily. Když se začátkem února chtěla přihlásit ještě jedna naše známá, tak už byla bohužel 7. náhradnice (nakonec 5 dnů před odjezdem jeden účastník vypadl a jelikož předchozích 6 čekatelů nemělo o jedno jediné místo zájem, tak nakonec jela).

Každý mi před odjezdem říkal, že i když jsem už procestovala kus světa, tak si z Islandu sednu na zadek. Moje očekávání byla opravdu velká a možná to způsobilo, že jsem nakonec odjížděla z dovolené zklamaná a s jednoznačným názorem, že na Island už nikdy více. Ale nebudu předbíhat.

A půlrok od objednání zájezdu utekl jako voda a my jsme v půlce července odlítali. Pro nás Jihomoraváky byl odlet z Berlína celkem nepříjemným překvapením, přestože cestovní kancelář zajistila odvoz z Prahy na letiště do Berlína. Prostě nám cesta zabrala více času, než jsme předpokládali. Nakonec jsme cestu zvládli bez problémů, bez jakýchkoli časových prodlev a k večeru jsme přistáli na letišti, kde nás přivítalo typické islandské počasí - deštivo a větrno. A to se v podstatě celý první týden nezměnilo. Abych nekecala, tak z prvního týdne pršelo "pouze" 6 dnů. A věřte mi, že když ráno otevřete oči a první, co zaregistrujete, je bubnování deště na stan, tak nechtějte vědět, jaká slova mě napadala. Byla to opravdu depka.


V rámci zájezdu jsme měli i polopenzi. Již v propozicích bylo napsáno, že se očekává pomoc klientů při přípravě jídla nebo s nádobím. Ne, nemám problém pomoct nebo po sobě umýt talíř a příbor, to opravdu ne (i když jsem carevna). Jenže náš kuchař byl líný jako 387654 vší dohromady. Takže v prvním týdnu to vypadalo tak, že nás při přípravě jídla v podstatě řídil a úkoloval, my jsme připravovali jako o život a jakmile bylo jídlo hotové, vše mu odpadlo z rukou a "kliente, pokliď". Jak jsem již psala výše. Ne, nemám problém si po sobě umýt talíř, příbor, misku, hrnek, ale "černé" nádobí včetně připálených hrnců se mi na dovolené, kde je polopenze v ceně zájezdu, opravdu umývat nechtělo. Kromě toho byl pan kuchař neuvěřitelně ukecaný a jeho trapné historky nám po několika dnech opravdu lezly krkem, nehledě na to, že jsme si třeba i chtěli popovídat sami mezi sebou. A také mu velmi chutnal alkohol, který jsme si dovezli. Nasávání klientského alkoholu mu šlo tak dobře, že se jednou "zlil" už během přípravy večeře a pak nám naservíroval neuvařené maso. Jelikož se jednalo o uzené maso, tak to na první pohled nebylo poznat a když jsme ho po ochutnání reklamovali, tak se "majstro" urazil a odešel neznámo kam. Maso pak dovařoval průvodce. Po prvním týdnu si na pana kuchaře několik klientů stěžovalo, takže průvodce byl donucen si s ním promluvit (a že se mu nechtělo), tak se situace trochu zlepšila.


Zajímavou postavou v této zájezdové komedii byl i onen pan průvodce. Velký milovník Islandu, a aby tam mohl jezdit co nejčastěji, tak se stal průvodcem. Prostě může jet na Island a těch 20 "trolů" nějak zvládne. Z vlastní praxe vím, že to tak být nemá. Průvodce má mít touhu a chuť lidem předávat informace o dané zemi, má mít snahu o to, aby si klienti dovolenou co nejvíce užili. V případě tohoto průvodce to bohužel takto nebylo. Už jen to, že viděl chování onoho kuchaře ke klientům, ale sám od sebe s ním do konfliktu nešel. Nejvíce mě překvapilo, jak si hned na prvním treku, kde nedokázal skupinu udržet pohromadě a my jsme se postupně poztráceli, rozsortoval lidi. Ty rychlí, kteří celý trek běželi a byli v kempu za pár hodin, kde pak jen po zbytek dne čučeli na stěnu stanu, byli skvělí a úžasní. A ti pomalejší, ať už z důvodu kochání se, focení nebo prostě horší fyzické kondice, byli u něj "lůzři".

A nastal druhý týden naší dovolené. Počasí se úžasně zlepšilo, vítr ustal a my jsme dokonce měli 5 slunečných dnů, což je na Islandu celkem výjimečné. Nálada se na výletech výrazně zlepšila, ovšem nastala "ponorka" mezi lidmi. Ta skupina byla opravdu velice pestrá, takže drobné konflikty na sebe nenechaly dlouho čekat. Přiznám se, že v těchto situacích jsem (naštěstí) člověk nad věcí, nerozhodí mě lidská hloupost nebo závist. Naopak, spíš si říkám, jak moc to tito lidé mají v životě těžké, když řeší kdejakou "kravinu". I když se druhý týden vcelku povedl, počasí bylo krásné a program zajímavý, tak jsem se už těšila domů. A věřte mi, že toto se mi na dovolených opravdu nestává.

A že se naše "obojživelné" vozidlo dostane do vnitrozemí, kam bychom se jinak nedostali? Úžasný reklamní tah pro ty, kdo Island neznají. Ano, při přejezdu vnitrozemím jsme brodili několik řek/potoků, ale spolu s námi je brodily i místní linkové autobusy, takže prostě "kecy v peci".

Také jsem na každém výletě čekala, že si konečně sednu z toho Islandu na zadek, jak všichni říkali. A zatím jsem si v duchu spíše říkala: "Hmmm, dnes to jsou takové horší Tatry", "Aha, dnes máme horší České středohoří" nebo "Poušť? Hmmm.". Možná to zní jako rouhání, ale bylo to tak.

Takže kombinace špatného počasí v prvním týdnu, "ponorky" v týdnu druhém, postava kuchaře a průvodce, nekonající se sednutí si na zadek z tohoto ostrova způsobila, že jsem si na konci zájezdu řekla: "Islande, sbohem. Už nikdy více!"


Z mého talíře (krabičky) XXXVIII.

18. srpna 2016 v 19:23 | Ráďa |  Potraviny
Dovolená skončila a já jsem zde s mojí oblíbenou rubrikou, tentokrát již z domácího prostředí.

Na létu miluju čerstvé ovoce (a zeleninu, ano meloun je zelenina S vyplazeným jazykem). Meloun si dopřávám téměř denně:



A bobule? Ano, ano, ano. Samotné, v jogurtu, v ovesné kaši .... prostě všude:


A když "Pán" peče, tak prostě MUSÍM hřešit. Tento kynutý koláč s rybízem a borůvkami byl opravdu delikatesní:


A na smoothie nemůžu zapomenout, toto je malinové s kokosovým mlékem:


Když mám volný den, tak si ráda dávám slanou snídani. Tuto neděli jsem si udělala vaječno-parmezánovou omeletu s chia semínkama a pištou Mrkající:


Večeře a vzpomínky na dovolenou. Čerstvá bageta s kaviárovou pastou (už mám poslední balení Zamračený):


Jediné, co mi na dovolené opravdu chybělo, byla zelenina Mrkající. Takže "absťák" doháním např. zeleninovým salátem s tuňákem:


A další salátová varianta, zeleninový salát s cizrnou opečenou s nakládanými rajčaty:


DOBROU CHUŤ Smějící se !!!

Z mého talíře (krabičky) XXXVII. - islandský speciál II.

15. srpna 2016 v 23:06 | Ráďa |  Potraviny
V tomto článku jsem psala o místních, tedy islandských jídlech, které jsem měla možnost ochutnat. Dnešní článek bude o potravinách, které jsem si vezla s sebou na obědy/svačiny z Česka. Bylo totiž mezi nimi i pár novinek.

Začnu PALEO tyčinkami. Ty mě tedy neoslovily vůbec Nerozhodný. Jedná se o slizovanou "umělou hmotu" a i příchutě mi připadaly dost umělé. K těmto tyčinkám se už vracet nebudu.


Z mého talíře (krabičky) XXXVI. - islandský speciál I.

11. srpna 2016 v 4:56 | Ráďa |  Potraviny
Jsem zde s již tradiční jídelní rubrikou, tentokrát ovšem netradičně z dovolené na Islandu. V rámci zájezdu jsme měli i polopenzi, tedy snídani a večeři připravovanou nemožným českým kuchařem Nerozhodný. Snídaně byly v pohodě, ovšem večeře až na pár výjimek nic moc. Luštěniny, zejména červené fazole v plechovce, mi po těch dvou týdnech lezly ušima S vyplazeným jazykem. Přesto je pár jídel a samozřejmě i místních specialit, o které bych se s vámi ráda podělila.

A začnu hned hromadnou snídaní. Ta byla naštěstí připravována z místních zdrojů a formou švédského islandského stolu. U mě jednoznačně vítězila varianta jogurt + troška mléka + musli. Kdo jednou ochutná islandský joguty Skyr, tak bude až do konce světa (a zcela jistě i po něm) tvrdit, že to je nejlepší jogurt v celé galaxii Usmívající se. Ne, nekecám. Já si u nás nekupuju jiný jogurt než bílou Holandii a ochuceným jogurtům se vyhýbám obloukem. Tady jsem konzumovala nejen bílý Skyr, ale také ochucený. Protože ten banánový chutnal opravdu po banánech, stejně jako jahodový po jahodách nebo kokosový po kokosu a ne po nějakých laciných umělých náhražkách. A úplně nejlepší byl právě ten kokosový Mrkající. MŇAM! A proč jsem si ke snídani k jagurtu a a musli přidávala i trošku mléka? Protože jogurt je sám o sobě hodně hustý a když jsem jej chtěla smíchat s musli, tak to prostě nešlo Smějící se.


Island 2016 v 10 fotografiích

6. srpna 2016 v 17:24 | Ráďa |  Cestování
Zde je TOP 10 fotografií z mé dovolené. Prosím, vemte na vědomí, že fotky jsou pořízeny za nedeštivého počasí (a že je ho na Islandu málo), stejně jako všechny dokumenty propagující cestovní ruch na tomto upršeném ostrově S vyplazeným jazykem.

Jeden z mnoha nádherných islandských vodopádů

Island - návrat z dovolené

4. srpna 2016 v 17:22 | Ráďa |  Cestování
Tento článek by měl s největší pravděpodobností začínat slovy: "Dva týdny utekly jako voda a ani jsem se nenadála, jsem zpět z úžasné a báječné dovolené". Tuto větu používám notoricky po každé mé dovolené. Tentokrát je vše jinak.

Když jsem se rozhodla pro letní dovolenou na Islandu, hodně mojich zcestovalých kamarádů mi říkalo: "I když jsi viděla kus světa, věř, že si z Islandu sedneš na prdel zadek S vyplazeným jazykem". Navíc jsme jeli v týdnech, kdy na tomto ostrově vrcholí léto a v tomto období prší jen minimálně. A tak jsem se těšila, moc jsem se na to sednutí si na zadek těšila. Bohužel nesedla jsem si ani jednou. Pravděpodobně jsem měla příliš velká očekávání (ano, příště jedu do Bibione).

Islandské "Bibione"

První týden 6 dnů ze 7 pršelo. Ne že by to byl nějaký intenzivní liják, prostě takové husté mrholení. Když jsem se ráno probouzela a na stan ťukal švarný Viking déšť, tak jsem měla sto chutí zůstat celý den zahrabaná ve spacáku. Ale hlad mě z toho stanu stejně vyhnal S vyplazeným jazykem. A mé životní priority se smrskly na "je jídlo?", "mám suché boty?", "nezatéká do stanu?" nebo "bude horká voda na čaj?" (zlato, stříbro, drahé kamení, platinové kreditky nebo dotykáč s kouzelným jednorožcem mi tam byli fakt k ničemu S vyplazeným jazykem). Po týdnu jsem se poprvé v životě těšila, až dovolená skončí (ne, nekecám).


Druhý týden se skoro vše v dobré obrátilo. Musím říct, že jsme měli štěstí. Právě v druhém týdnu jsme měli nejvíce turistiky včetně třídenního přechodu nádherných hor. A těchto dnech se počasí umoudřilo a v horách nás doprovázelo i sluníčko (a ty si pořád stěžuješ). V tomto týdnu se bohužel pokazily vztahy mezi klienty a hlavně vztahy s personálem CK, takže ani toto období nebylo úplně růžové.


Řeknu vám, že předposlední den jsme všichni naznali, že dovolená končí v pravý čas Mrkající.

O zajímavých místech, o jídle nejen místním a jiných zážitcích se s vámi podělím v dalších článcích. Nechci vypadat jako nějaký věčný pesimista nebo fňukal, ale vrátila jsem se s velmi smíšenými pocity. Asi je ještě potřebuju vstřebat. I na straně CK nebylo vše v pořádku. Do článku vkládám i pár fotek. Ano, už to slyším: "tam je přeci krásně! Usmívající se". Aby ne, na Islandu se fotí a natáčejí dokumenty zásadně, kdy neprší!