Adventní Vídeň č. 694679923

12. prosince 2016 v 22:18 | Ráďa |  Cestování
V neděli jsem průvodcovala moji oblíbenou Vídeň a jak jsem již psala v posledním vídeňském článku, letos jsem si vyhlásila vídeňskou výzvu - při každé návštěvě poznej 3 nová místa. A zde je report č. 2 a úlovků dokonce více:

1. SECESSION

Kolem této zajímavé budovy jsem s některými řidiči najížděla do centra Vídně několikrát. Já osobně jsem jí podle zlaté kopule říkala "zlatý květák S vyplazeným jazykem". Vždycky jsem se modlila, aby se mě klienti neptali, co že to je za budovu. Byla jsem připravena předstírat minimálně hluchoněmost a v záloze jsem si nechávala i částečnou slepotu. A samozřejmě jsem si pokaždé říkala, že si doma dohledám, o jaký objekt se vlastně jedná. Popravdě, ani jednou jsem tu myšlenku neudržela v hlávce do příjezdu domů. Až nyní jsem se k ní vydala.


Tato bílá budova s dominantní zlatou kopulí tvořenou mozaiku listů (fakt to není květák) byla postavená ve stylu vídeňské secese a byla dokončena v roce 1898 podle plánů architekta Josefa Maria Olbricha. Vznikla jako sídlo a galerie uměleckého spolku zvaného Secession, který vznikl v roce 1892, kdy se řada mladých umělců pod vedením Gustava Klimta oddělila od konzervativní Společnosti vídeňských umělců sídlící v Künstlerhausu. Dnes jsou zde k vidění díla především rakouských umělců Gustava Klimta a Egona Schieleho.



Já jsem tentokrát jen nakoukla dovnitř, vstup včetně secesních dveří mě velmi zaujal a na výstavu si udělám čas někdy příště.

Zdroj informací: www.seznam.cz
Zdroj obrázku (moje fotky byly velmi nekvalitní): www.google.com

2. KARLSKIRCHE

Nádherný a impozantní kostel, kolem kterého také občas projíždíme autobusem při příjezdu do centra Vídně a ve kterém jsem nikdy nebyla. Zaráží mě vstupné 8 EUR. Jednak mě překvapuje, že se do kostela platí vůbec nějaké vstupné (dobře, já tam jdu na "čumendu", ale co Ti, kteří by se tam chtěli pravidelně modlit?) a částka 8 EUR mi přijde celkem dost. Slečna v pokladně mi vysvětluje, že součástí vstupu do kostela je i výjezd výtahem do kopule a tedy i prohlídka kostela shora. Prodej jen vstupu do kostela (ano, paradox na čtvrtou) není možný. Netuší, že obecně výšky nemám ráda, a kdybych z nich měla panickou hrůzu, tak ji rovnou pozvracím okénko pokladny. Zaplatím tedy 8 EUR a konečně mohu vstoupit do kostela (haleluja). Je nádherný. Jediným rušivým elementem je ocelová konstrukce s výtahem, která se tohoto nádherného barokního interiéru absolutně nehodí.


Odvážně se vydám k výtahu a za chvilku už mířím proskleným výtahem vzhůru a pohled na okolí (ne, dolů nekoukám) mi vůbec nedělá dobře. Po výstupu z výtahu na kovovou plošinu nejprve musím přemluvit své nohy, aby se přestaly podlamovat, a třesoucí se rukou se chytám nejbližšího zábradlí (hlavně neomdli, hlávko, odveze Tě sanitka, a co si klienti bez Tebe počnou?).


Ustála jsem to a třesoucí se rukou jsem dokonce udělala pár fotek. Nádherné barokní malby byly na dosah ruky (což mi bylo úplně jedno, protože se mi z nich točila hlava).


A jaké bylo mé zděšení, když jsem nad sebou viděla další lešení se schody kamsi ještě nahoru. No nic, jednou jsem tady (a zaplatila jsem, Já Kolenovrt XIII., 8 EUR), tak půjdu až nahoru. Nohy jsem měla jako z gumy, křečovitě jsem se držela zábradlí a statečně šlapala schod po schodu nahoru.


Vyšlapala jsem jich asi 1000000 (kecám, bylo to asi 10 pater) a konečně jsem se ocitla téměř na samém vrcholu kopule u mřížovaných oken. Z nich byl nádherný výhled na okolí, viditelnost byla skvělá a Stephansdom jsme měli jako na dlani. Ano, všichni kromě mě to zcela jistě náležitě ocenili. Dolu do interiéru kostela jsem se ani nepodívala, "Steffiho" jsem si v rychlosti vyfotila a pelášila jsem dolů.


Už dlouho jsem se necítila tak dobře, jako po opuštění kostela. Na oslavu jsem si dala na adventních trzích před kostelem Kinderpunč (když pracuji, až na výjimky nepiju alkohol). Byl to silný zážitek.

3. STADTPARK

Tímto parkem jsem šla několikrát, ale vždy jen jeho severovýchodní částí. Takže tentokrát jsem se rozhodla jej prozkoumat důkladněji.


V roce 1862 ho zde nechal podle návrhů malíře Josefa Szellenyho vybudovat císař Franz Josef. V roce 1868 se zde konal první koncert Johann Strauss. Ten má v parku pomník se zlatou sochou. V parku najdeme bystu Ondřeje Zelinky, který byl v době založení parku starostou Vídně a narodil se ve Vyškově na Moravě.


K dalším zde zvěčněným umělcům patří Franz Schubert (hudební skladatel), Robert Stolz (hudební skladatel), Franz Lehár (hudební skladatel), Anton Bruckner (hudební skladatel a varhaník), Emil Schindler (malíř), Friedrich von Amerling (malíř), Hans Canon (malíř) nebo Hans Makart (malíř).

4. RINGSTRASSEN GALERIEN

Ano, nákupní centrum (hnus jeden fialový), ale od něj vedoucí ulička přímo k Wiener Staatsoper je naprosto úžasná. V této uličce jsem objevila pár adventních stánků téměř bez lidí. Což je v této části Vídně opravdu něco neuvěřitelného.


Koupila jsem si další Kinderpunč a pečené kaštany.


Řeknu vám, že toto místo bylo pro mě velikým překvapením a příští neděli se tam "zašiju" zase.

5. JESUITENKIRCHE

Kostel, který jsme v počátcích naší průvodcovské kariéry s kolegyní hledaly. Jedna cestovní kancelář vytvořila takový stupidní zvláštní program na adventní prohlídku Vídně a tento kostel byl součástí prohlídky historického centra Vídně. A my jsme si to jely "nacvičit". Kostel jsme, tuším, našly (tehdy snad ještě pan Google neexistoval Mrkající), ale byl zavřený a my jsme celý adventní program k radosti klientů předělaly. Ještě dnes si pamatuju, jak jsme se den před průvodcováním opily a celý den jsme měly pěknou kocovinu. Ale vše klaplo na výbornou (a navíc to bylo před sto lety S vyplazeným jazykem).


Teď jsem kostel nejen našla, navíc jsem se konečně dostala. Kostel má nádherný interiér a já jsem do něj vstoupila za zvuku temné, divoké a depresivní hudby pocházející z kostelních varhan. Zůstala jsem jako opařená. Usedla jsem do kostelní lavice a naslouchala jsem hudbě, kterou dokážou zahrát pouze varhany v prostorách barokních kostelů (a ani nemusíte lézt do kopule). Zážitek to byl úžasný.


Zdroj interiéru kostela (kostely uvnitř nefotím, pokud nezaplatím vstupné 8 EUR): www.google.com

A i k odjezdu se všichni klienti dostavili včas a v plném počtu, takže tuto neděli hodnotím jako velmi povedenou Smějící se.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 werka13 werka13 | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 0:11 | Reagovat

Tedy ty jsi skoro "údernice", kolik jsi toho stihla. Všechno vypadá zajímavě a lákavě - výhled z kopule, varhanní hudba...
P.S. Taky nerada fotím v kostelích (viz můj článek o Chebu)

2 Vlaďka Vlaďka | Web | 13. prosince 2016 v 10:17 | Reagovat

Ty kostely mě zaujaly, baroko se nezapře..... a ta jeho přezdobenost....

3 Ráďa (autorka blogu) Ráďa (autorka blogu) | Web | 13. prosince 2016 v 20:41 | Reagovat

[1]: Veverko, zase tak údernické to se mnou není :-D. První 3 body jsem měla připravené. Na poslední 2 jsem narazila náhodou.

4 Ráďa (autorka blogu) Ráďa (autorka blogu) | Web | 13. prosince 2016 v 20:42 | Reagovat

[2]: Vlaďko, ano. Baroko ze země je úchvatné :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama