Velikonoční Bratislava

22. dubna 2017 v 16:56 | Ráďa |  Cestování
Původně jsem plánovala o Velikonocích odpočinek, protože průvodcovská sezóna se blíží a já budu zase v jednom kole. Ale nakonec to vše dopadlo úplně jinak a já jsem v těch čtyřech volných dnech navštívila hned tři hlavní města. A jako první na seznamu byla slovenská metropole.

Bratislavu mám ráda, toto excentricky uložené hlavní město je mi sympatické. Dunaj mu (jako každému městu s velkou řekou) dává osobitý ráz, historické centrum je opravdu velmi malé a každý asi zná přirovnání tvaru Bratislavského hradu k obrácenému stolu. A jelikož České dráhy momentálně nabízejí jednosměrnou jízdenku Brno - Bratislava za 193 Kč (Kájo, díky za tip na jízdenku, na Slavín i na Mondeiu), tak jsem si pro návštěvu tohoto města asi čtyři týdny před Velikonocemi vybrala na volný pátek právě návštěvu Bratislavy.

Bratislavský hrad


A tak jsem v pátek ráno vyrazila vlakem z Brna do Bratislavy. Cestovalo se mi opravdu příjemně. Kupé bylo částečně zaplněné, ale to vůbec nevadilo, protože v nových vlacích jsou již sedadla široká a pohodlná. A vlak byl čistý a voňavý. Cesta uběhla rychle a za hodinu a půl jsem již vycházela z bratislavského hlavního nádraží. Před budovou bylo pár bezdomovců, ale ti si žili svým životem a nikoho neobtěžovali.

Pěšky jsem se vydala na Slavín. Slavín je památník nacházející se na kopci v části Starého Města. Připomíná sovětské vojáky padlé ve 2. světové válce. Od roku 1961 je slovenskou národní kulturní památkou. Dne 4. dubna, v den výročí osvobození Bratislavy, se na tomto místě vzdává pocta padlým sovětským vojákům. Tradičně se pamětní ceremonie zúčastňuje i prezident slovenské republiky. Je to místo, kde v 6 společných a v 278 samostatných hrobech je zde pochováno 6845 vojáků Rudé armády, kteří padli při osvobozování města a regionu v dubnu 1945 a jako takovému mu přináleží patřičná úcta.

Cestou na Slavín
Jelikož není součástí žádného z průvodcovských programů, které v Bratislavě průvodcuju, tak jsem tam ani nikdy nebyla. Začala jsem stoupat vilovou čtvrtí nahoru. Bylo teprve osm hodin ráno, takže nikde nikdo, ptáci zpívali, slunce svítilo a vzduch voněl kvetoucími stromy a keři. Prostě balzám na duši.

Slavín

I nahoře u pomníku jsem byla sama a z vrcholku se mi otevřel nádherný, lehce zamlžený pohled na Bratislavu.

Slavín, výhled na Bratislavu

Dolů jsem sestupovala jinou cestou, opět mezi luxusními vilami, tady opravdu nebydlí chudí lidé. Některé domy jsou vkusné, ovšem našla jsem tam i pár méně povedených.

Jedna ne zrovna povedená vila

Ze Slavína jsem sešla k centru města, minula jsem prezidentský palác a Michelskou bránou jsem vstoupila do historického jádra Bratislavy. Žaludek si žádal něco k snědku, tak jsem se vydala do Mondeiu.

Bratislava, prezidentský palác

V Mondeiu otevřeli, tak byly obsazeny pouze tři stoly, takže zde byl příjemný klid. Ze snídaňového menu mě zaujala opečená bageta s avokádem a salátem a zvolila jsem opravdu dobře. Stejně tak citrónová limonáda neměla chybu.

Snídaně v bratislavském Mondeiu

Po pozdní snídani jsem se vydala na nábřeží. Prošla jsem se po Novém mostě, jak z jedné a druhé strany. Výhled na Dunaj a okolí byl moc pěkný a slunce příjemně hřálo.

Bratislavský Nový "UFO" most

A zámky zamilovaných se nacházejí už i zde.


Stejně tak jako na Novém mostě, jsem nikdy předtím nebyla na Starém mostě (Slováci po všech těch změnách názvů - most Franze Josefa, Štefánikův nebo Rudé armády - se rozhodli pro název univerzální a já jim to schvaluju). Tento most, kromě toho, že se jedná o nejstarší bratislavský most (byl postaven v roce 1891), je známý i tím, že skokem z něj spáchal v roce 1981 sebevraždu zpěvák Jiří Schelinger.

Bratislavský Starý most

A nesmím zapomenout na slavné bratislavské postavičky. Nejznámější je pravděpodobně "pracant" Čumil vykukující z kanálu.

Bratislavský Čumil

Na rohu Hlavního náměstí nás zdraví socha připomínající jedinečnou postavičku v dějinách Bratislavy známou jako "Schöne Náci". Ignác Lamár (1897-1967) proslavil se tím, že chodil po ulicích města v elegantním fraku, zdravil "ručičky bozkávam" vždy s úsměvem a s poklonou.

Bratislavský Schöne Náci

Dalším je bronzové socha napoleonského vojáka opírajícího se o lavičku na Hlavním náměstí. Napoleonští vojáci i samotný Napoleon vpochodovali do bratislavských ulic po bitvě u Slavkova a Napoleonovo vítězství potvrdila dohoda podepsaná v Zrcadlové síni Primaciálního paláce.

Bratislavský napoleonský voják

A je na čase také troška bratislavských společenských událostí. Po více než roce se setkávám se Zuzkou, milou a světaznalou spolucestovatelku z Afriky. Společný čas strávíme příjemným povídáním nejen o cestování, ale také o životě, lásce, lidské povaze. Společných témat máme opravdu hodně. Bohužel čas nad kávou v mé oblíbené kavárně neúprosně letí a my se musíme rozloučit. Rozhodně jsme se neviděly naposled.

A před odjezdem je čas na pozdní oběd. Jelikož mě velmi zaujalo ne-snídaňové menu v Mondeiu, mířím sem dnes již podruhé. Na zahřátí si objednávám cibulovou polévku, venkovní posezení v kavárně nepatřilo zrovna k nejteplejším a quiche (slaný koláč) s fetou. Jakkoli jsem chválila snídaňové menu v tomto podniku, tak nebudu chválit menu obědové. Cibulová polévka mi nechutnala, měla divnou, neidentifikovatelnou pachuť. Vím, že se do pravé francouzské cibulačky dává toust se sýrem, ale v rámci byť jen minimální jídelní etikety jsem nebyla schopna se s tímto kusem "chleba" poprat, aniž bych neohrožovala sebe či okolí. Ale to byla jen neetická třešeň na nepovedeném cibulovém "dortu".

Mondeiu, cibulačka

O to více jsem se těšila na quiche. Byl čerstvý, což soudím podle křupavého těsta, ale možná jsem jen nezkušený konzument. Grilovaná cuketa a lilek na vršku koláče hodnotím na výbornou. A feta náplň? Byla by skvělá, kdyby do ní kuchař nepřimíchal "tunu" brokolice, která celý chuťový dojem koláče naprosto pokazila. Ach jo.

Mondeiu, quiche

A teď už jen zpět na nádraží a hurá domů. Byl to moc povedený den Usmívající se.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 werka13 werka13 | E-mail | Web | 22. dubna 2017 v 21:25 | Reagovat

S chutí jsem si přečetla report o výletu do Bratislavy. Ale musím přiznat, že bageta s avokádem mne zaujala skoro stejně jako fotky památek ;-)

2 Ráďa (autorka blogu) Ráďa (autorka blogu) | 23. dubna 2017 v 20:03 | Reagovat

Veverko, ano, ta bageta byla opravdu jedním z nejpříjemnějších zážitků a to Bratislavě nic nevytýkám :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama