Velikonoční Praha

24. dubna 2017 v 19:08 | Ráďa |  Cestování
Ano, naše hlavní město. Lidé ho buď milují, nebo ho rádi nemají. Co jsem měla možnost poznat, tak naprosto stejně to funguje i na Slovensku, v Maďarsku nebo v Polsku.

Já pocházím ze severní Moravy. Od mala slýchávám na Pražáky, tedy vlastně na Pepíky, jak se jim u nás říká, jen samé jedovaté poznámky. Nevím, kde se tento negativní vztah vzal, ale někdy mám pocit, že existuje odjakživa.

Vltava a Karlův most


Samozřejmě, že my ze severu si dokážeme osvětlit místnost na povel "rožni" i "rozsviť", zatímco Pražák se při povelu "rožni" mlsně kouká kolem a hledá, kde se rožní nějaká ta dobrota. My mluvíme jasně, stručně a hlavně krátce. Neztrácíme čas tanečkama a zpívánkama alá "hele" nebo "viď" nebo prodlužování přídavných jmen formou "mladej", "blbej" či slovy s pomocnými písmeny jako "voko" nebo "vovce". To může použít podle "nas Ostravaku s kratkym zobakem" fakt jen "vocas".

Když nám někdo v prostředku hromadné dopravy řekne, ať si sedneme "až k voknu" (my rozumíme "až kvoknu"), tak opravdu na to zakvokání čekáme a nikam se nesuneme. Mluvíme spisovně, takže především používáme střední rod u přídavných jmen a tedy neříkáme "to je blbý, trapný, pražský", ale gramaticky správně "to je blbé, trapné, pražské". Ano, dokážeme používat tři rody jednotného čísla, ne pouze dva jako v Praze. Heč!

Ale dost popichování, jsem si jistá, že kdokoli z jiné části naší republiky by si na nás "kratkozobacich" našel taky to své. Na jedné straně mluvíme spisovně, ale celonárodní nespisovný průměr bravurně doháníme širokou škálou sprostých slov.

Ale tento článek není o řevnivosti jednotlivých koutů naší republiky, ale o cestování. V rámci naprosto neplánované a nakonec moc povedené velikonoční cestovatelské akce "Tři hlavní města ve čtyřech dnech" jsem velikonoční sobotu strávila v Praze. Prahu znám trochu již z minulosti. V centru a přilehlém okolí jsem byla několikrát. Tentokrát jsem návštěvu Prahy pojala trošku jinak. Jednak jsem měla domluvené dvě setkání s pražskými známými a také jsem měla vytipovaných pár míst, které sice leží téměř v centru naší krásné metropole, ale nikdy jsem neměla možnost je navštívit.

Nakonec jsem svůj plán sice nedodržela, obě setkání se protáhla, ale byla velice příjemná, takže jsem vůbec nelitovala, i když jsem nenavštívila všechna plánovaná místa.

Do Prahy jsem se dopravila velmi pohodlně vlakem. Musím ČD za jejich služby pochválit, vagón byl nový a čistý, personál příjemný a já jsem dokonce na obou cestách měla čtyř-sedadlo (dvě a dvě sedadla naproti sobě se stolkem) jen pro sebe. A cesta z Brna do Prahy trvala 2,5 hod.

Z hlavního nádraží jsem se vydala na tramvaj, a tedy jsem musela jít přes park u nádražní budovy. Řeknu vám, nic příjemného to není. Na lavičkách, v křoví, na trávě se povalovaly pochybné existence, většinou v podroušeném stavu, ale s dostatkem energie na pokřikování na kolemjdoucí. Na zemi se válely odpadky, flašky od alkoholu, tácky a sáčky od jídla. Podívaná opravdu nic moc. A pokud toto je první dojem, který naše země udělá na návštěvníky přijíždějící do naší metropole vlakem, tak "potěš Pánbůh".

Prvním (a vlastně i posledním) pro mě novým místem, které jsem navštívila, byl Petřín. Nikdy na něj nebyl čas. Vystoupila jsem z tramvaje u Národního divadla a po dlouhé době jsem si prohlídla tuto krásnou stavbu z blízka.

Praha, Národní divadlo

Pak jsem přešla přes most Legií, ze kterého byl krásný výhled na Vltavu, Karlův most i Pražský hrad pod Petřín.

Patřín, výhled na Pražský hrad

I když lanovka již byla v provozu, šlapala jsem nahoru pěšky.

Petřín, rozhledna

A výhledy opravdu stály za to. Přilehlé okolí jsem měla jako na dlani a navíc keře v parku nádherně kvetly.

Petřín, pomník K. H. Máchy

A jelikož byly Velikonoce, i zajíčka jsem v petřínském parku potkala.


A výhledy dolů k Vltavě byly také nádherné.


A pak už honem dolů, času jsem bohužel neměla nazbyt a pokračovala jsem opět tramvají na Žižkov, kde jsem měla sraz po dlouhých letech s bývalou, moc milou kolegyní. Žižkov mám moc ráda, kdykoli jsem zde měla možnost se procházet, tak jsem si to užívala plnými doušky a představovala jsem, jak se své služebny vyrazí k nějakému ze svých dalších případů major Zeman.

Pražská snídaně

Dnes to bylo spíše o povídání u kávy než o žižkovských toulkách, ale setkání bylo plné smíchu a pozitivní energie. Moc jsem si ho užila.

A mě čekal další tramvajový přesun, tentokrát do neméně krásné čtvrti - na Vinohrady. Vždy jsem obdivovala ty nádherné domy s majestátnými schodišti, prostornými byty s vysokými stropy. Jóóó, to by se bydlelo. I vinohradské setkání bylo moc milé, plné cestovatelských vzpomínek. Jen toho času bylo zatraceně málo.

Praha - Vinohrady, kostel Nejsvětějšího srdce Páně

Vinohradské bydlení:





A z Vinohrad jsem se přesunula na Václavské náměstí, ovšem na můj vkus zde již bylo moc lidí, tak jsem si v boční uličce v kavárně vychutnala lahodnou kávu a pokračovala jsem na nádraží. Tam vládl mírný chaos, většina nádražního prostoru byla uzavřena, jelikož se v nádražní hale našly dva batohy bez majitelů. Naštěstí vlaky i nadále jezdily a cestujícím byl zajištěn přístup na nástupiště. Naštěstí to byl jen planý poplach a náš vlak odjel přesně.

Tímto se prozatím s Prahou loučím, ovšem brzy se tam zase plánuju vrátit a prozkoumám další nová místa.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 werka13 werka13 | E-mail | Web | 24. dubna 2017 v 23:42 | Reagovat

Ráďo, tak až příště zavítáš do Prahy, stav se na Malé Straně ;-) (teda pokud to bude v pracovní den).

2 Veronika Veronika | E-mail | Web | 25. dubna 2017 v 13:32 | Reagovat

Tak první část článku o nářečích mě dost pobavila!:D Já sice nejsem Pražačka, ale slova vokno, blbej, viď atd. u nás na severu používáme taky.:D

Před pár lety jsem byla na víkend navštívit kamarádku v Olomouci a její přítel do mě celý víkend rejpal(rýpal?! to nejde!:D) kvůli mé mluvě.
A mně zase přišla neskutečně legrační ta jejich hanáčtina, obzvlášť pak slovo šufánek.:))

3 Simona Simona | Web | 25. dubna 2017 v 19:26 | Reagovat

Já tedy mám Prahu moc ráda a každý vejletík do matičky stověžaté si užívám. Hned bych jela...

4 Ráďa (autorka blogu) Ráďa (autorka blogu) | Web | 27. dubna 2017 v 16:58 | Reagovat

[1]: Veverko, ani jsem Ti o své cestě do Prahy nepsala. Říkala jsem si, že určitě na prodloužený víkend někam vyjedete. A času jsem měla málo. Ale až pojedu příště, určitě Ti dám vědět :-)

5 Ráďa (autorka blogu) Ráďa (autorka blogu) | Web | 27. dubna 2017 v 16:59 | Reagovat

[2]: Verčo, děkuji za milý komentář. Ano, každý kraj má své specifické nářečí a to hanácké je opravdu velmi specifické. Šufánek/žufánek se říká i u nás v Brně a přijde mi to stejně divné jako šalina :-D. Já i v Brně jezdím (jako jedna z mála) tramvají :-D

6 Ráďa (autorka blogu) Ráďa (autorka blogu) | Web | 27. dubna 2017 v 17:00 | Reagovat

[3]: Simčo, tak šup tam, čekají nás dva prodloužené víkendy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama