Velikonoční Vídeň

1. května 2017 v 8:41 | Ráďa |  Cestování
Své velikonoční toulky "Tři hlavní města ve čtyřech dnech" uzavírám dvoudenní návštěvou Vídně. Ve Vídni jsem už byla 6983478x a doufám, že nejméně ještě tolikrát ji navštívím. Počasí nám úplně nepřálo, bylo docela chladno a v pondělí i pršelo. Ale i tak jsme si to užili a dnešní článek bude spíše ve formě komentované fotodokumentace.

Do Vídně jsme cestovali žlutým autobusem. Z Brna je to kousek, takže za dvě hodiny jsme vystupovali u vídeňského stadionu. Není to sice úplně ve městě, ale my jsme se rozhodli, že se po ránu projdeme práterskou oborou a procházka to byla (i s okukováním dětských hřišť = profesionální deformace) moc příjemná. Za půl hodiny jsem dorazili k Hudertwasserhausu. Tato stavba mě asi nikdy nepřestane fascinovat. Pan "Stovoda" byl fakt machr.



Odsud to je jen kousek do centra, kde jsme samozřejmě shlédli Mozartův dům i majestátný Stephansdom. Každopádně poprvé v životě se nám podařilo získat místa ve vyhlášeném podniku Figlmüller na ulici, tedy spíše v pasáži, ulice Wollzeile. Je to mezi turisty hodně vyhlášená restaurace zejména proto, že zde servírují největší vídeňský řízek v celé celičké Vídni. A tak sem chce každý, takže sehnat o víkendu v turistické sezóně je nemožné. My jsme na to šli fikaně. Dorazili jsme se krátce po jedenácté hodině, zrovna otevírali a "uvaděč" nám nabídl místo v předsíní nebo jak to nazvat. Je to takové posezení v zimní zahradě bez květin nebo něco jako na verandě. Ale to nám vůbec nevadilo. Během čtvrthoiny nám na stole přistál fakt obrovský a hlavně vynikající řízek s neméně lahodným bramborovým salátem. A nenechte se zmást. Bramborový salát je na malém talířku, ale ten řízek je na talíři klasickém.



Samozřejmě že jsme řízek nesnědli celý. Větší půlku jsme si odnášeli s sebou a ten den jsme už nic jiného nejedli. A ještě jsme si dělali legraci, že mámě dělenou krabičkovou dietu (řízek + víno).

Po vydatném obědě jsme se odkulili k nedalekému vídeňskému orloji, který jsme stihli v pravé poledne. To se na něm za doprovodu hudby vystřídá všech 12 postav.


Proplétáme se centrem až k budově Nové radnice.


Radniční park je krásně osázený jarními květy a překvapivě nikde nejsou poházené odpadky a ani nikdo neničí nádherné květinové záhony.


Po občerstvení v kavárně, kterou zde doporučovat nebudu, se jdeme ubytovat. Tentokrát jsme u příležitosti velikonočních svátků zvolili trošku luxusnější ubytování, a to Aparthotel Adagio nedaleko Schweden Platz. Hotelový pokoj, tedy vlastně apartmán, protože v něm byla i plně vybavená kuchyňka, byl hezký, čistý a příjemný. Pro jednu noc možná až moc luxusu.

Večer jsme vyrazili do Prateru. Ale byla fakt zima, takže jsme si dali jen jednou rafty a jednou strašidelný dům a spěchali jsme zpět do hotelu pod peřinu.


V pondělí ráno jsme byli na snídani jako první (samozřejmě), náležitě jsme si ji vychutnali a pak jsme vyrazili k jednomu z nejhezčích vídeňských kostelů, ke Karlskirche.


Pořídili jsme nezbytnou fotodokumetaci a vyrazili jsme k dalšímu krásnému kostelu - k Vottivkirche. Tento kostel není možné vyfotit, protože jeho čelní strana prochází posledních 608734 let rekonstrukcí a VŽDY bývá zakrytá plachtou s reklamou.

A pak již následovala plánovaná snídaně ve vyhlášené cukrárně Demel. Většinou se tam na stůl stojí dlouhá fronta, ale my jsme fikaně šli hned na 9. hodinu, kdy otevírají a stůl jsme dostali bez čekání. Ovšem po cca deseti minutách se již fronta vytvořila.

Opět jsme okukovali výrobu jejich laskomin.






Nahlédli jsme i do jejich obchůdku, který je součástí cukrárny.


A dali jsme si výbornou snídani.


Já jsem si u nich již podruhé dala vynikající citrónový košíček a ten opět nezklamal.


Po sladké snídani jsme se metrem přesunuli k dalšímu dílu slavného umělce Hundertwasserhause, k teplárně Spittelau. Nebýt jeho "zásahu", tak tato stavba bude jednou z mnoha ohavných tepláren. Ovšem pan Hundertwasserhaus i tuto, na první pohled ničím zajímavou stavbu, dokázal dovést do dokonalosti.


A naše cestování metrem pokračuje do jedné z nejmodernější a nejrychleji rostoucí části Vídně, do Uno City. Jedná se komplex moderních výškových budov, které jsou sídly rozličných firem a organizací. Jako první nás zaujme velmi zajímavá černá budova s "tekoucí" fasádou. Je to DC Tower 1 a je nejvyšší budovou ve Vídni. Stavbu navrhl francouzský architekt Dominique Perrlaut, stavba se tyčí do úctyhodných 250 metrů a má 60 podlaží. Budova byla dokončena v roce 2014.


Pravděpodobně nejznámnější budovou tohoto komplexu je sídlo OSN. To je ve Vídni již od roku 1979 a pro tuto instituci zde pracuje více než 4000 lidí.


Součástí Uno City je také vídeňská televizní věž, do jejiž kopule vás vyveze výtah a jsou odsud nádherné výhledy na Vídeň.


Návštěvou Uno City náš velikonoční pobyt ve Vídni končí. "Bis bald Wien" Usmívající se!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 werka13 werka13 | E-mail | Web | 1. května 2017 v 15:32 | Reagovat

Díky za zajímavou procházku kouskem Vídně, hezké fotky architektury zejména. A košíček - mmm - ten musel být fakt úžasný.

2 Ráďa (autorka blogu) Ráďa (autorka blogu) | Web | 3. května 2017 v 16:46 | Reagovat

[1]: Veverko, opět děkuji za milý komentář. Mám vážnou obavu, že pokud ještě někdy budu hodovat v Demelovi, tak si ho dám zase :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama