Červen 2017

PRVNÍ (nejen) LETNÍ STŘÍPKY

30. června 2017 v 17:11 | Ráďa |  Jen tak
Poslední dva měsíce utekly jako voda. A od zítřka začínají prázdniny. Tedy nám pracujícím ne, ale mi alespoň trošku ano.

Pro mě byl vždycky tento ten naprosto úžasný. Jakožto třídní šprtka jsem se na vysvědčení vždycky těšila, odpoledne jsem objížděla babičky a "fasovala" zelené stokoruny (ano, i tehdy byly zelené #pravěk) a samozřejmě různé sladkosti. A přede mnou byla vidina dvou měsíců prázdnin, které jsem trávila na turistickém táboře a u babičky na venkově a už tak od půlky prázdnin jsem se trošku těšila zase do školy (#šprtka). A letos mám právě v ten poslední "školní" den naprosto stejný pocit.

V květnu a v červnu se mi ve velkém rozjela práce č. 3. Baví mě a fakt hodně, přestože mi hned několikrát pěkně zamotala hlávku. Neodhadla jsem rozsah požadované práce a pak jsem nad prací trávila třeba celé dny, abych stihla termín. Takže pak to vypadalo tak, že jsem v sobotu ráno vstávala ve 4 hodiny, celý den jsem průvodcovala, vrátila jsem se domů před půlnocí a celou neděli jsem strávila psaním. Ale to je samozřejmě jen a jen moje chyba.


První letní den - Bratislava

26. června 2017 v 22:19 | Ráďa |  Cestování
První letní den letos připadl na středu a my jsme navázali na jarní "tradici", vzali si v práci volno a jeli jsme na výlet. Našim cílem byla tentokrát Bratislava a výlet jsme pojali především jako gastronomický zážitek.

Po šesté hodině ranní jsme vyrazili z Brna vlakem, který byl poloprázdný, takže se nám cestovalo opravdu pohodlně a už před osmou jsme byli na místě. Cestou jsme se museli samozřejmě posilnit domácím vločkovým závinem s jablkovo-makovou náplní (recept na těsto jsem čerpala u Monči).


Po příjezdu do Bratislavy bylo jasné, že nás čeká opravdu tropický den. Výlet jsme začali výstupem na Slavín, naštěstí se nahoru šlapalo více-méně ve stínu.

Květná zahrada - Kroměříž

24. června 2017 v 18:06 | Ráďa |  Cestování
Jednou, ve středu odpoledne jsem byla "odložena" v Květné zahradě v Kroměříži a těch pár hodin jsem si tam opravdu užila.

Kroměřížská Květná zahrada, známá též pod názvem Libosad, patří mezi nejvýznamnější zahradní díla v celosvětovém měřítku. Dnes je prakticky jediným představitelem takto komponovaného celku v Evropě.


Květnou zahradu nechal vybudovat v druhé polovině 17. století olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelkorna (1664-1695). První fáze výstavby, jež představila hlavní část zahrady, proběhla mezi lety 1665-1675. Druhá, doplňující, v průběhu osmdesátých let 17. století. Zahajovací práce řídil italský architekt Filiberto Luchese (1607-1666), po jehož smrti se úkolu zhostil jeho mladší kolega a spolupracovník Giovanni Pietro Tencalla (1629-1702).

Kosatce - arboretum Mendelovy univerzity

13. června 2017 v 21:42 | Ráďa |  Radosti
K napsání tohoto článku jsem se nechala inspirovat mým oblíbeným blogem. Chodím sem moc ráda, není to blog komerční, ale, jak já říkám, blog psaný od srdce. Blog, ze kterého číší pohoda, klid a vyrovnanost. Dokonce jsem u příležitosti narozenin blogu v roce 2015 vyhrála narozeninový dárek a Veverka mě mimo jiné zmiňovala i v tomto článku.

Moc se mi líbí, jak Veverka dokáže psát i o naprosto obyčejných věcech zajímavě a poutavě. Psali byste někdy o sedmikráskách, šeřících nebo vlčích bobech? Asi ne, ale v případě Veverky vás čtení o těchto věcech, které máme kolem sebe od věky věků a bereme je jako samozřejmost, zaujme. A Veverka taky hezky fotí, velmi často se vracím jejím starším článkům třeba jen, abych se podívala opakovaně na fotky.

Nechala jsem se inspirovat květinovými články a také jsem jeden pro vás vytvořila. Před několika týdny (ano, píšu se zpožděním, mám teď hlavní "sezónu") jsme navštívili arboretum Mendelovy univerzity v Brně. Arboretum o posledním květnovém víkendu pořádalo výstavu kosatců Iris ´17 (kosatec, latinsky iris). Jelikož nemáme rádi masové akce, tak jsme se do zahrady arboreta vydali již v týdnu před plánovanou víkendovou akcí. Přišli jsme sice květinové aranžmá, ale to hlavní, tedy kvetoucí kosatce jsme si mohli prohlédnout v klidu, bez davů lidí a "selfíčkářů".

Neodpustím si trochu botaniky: kosatec (lat. iris) patří k nevelkému počtu rostlin, jejichž květy se mohou pochlubit všemi barvami duhy. Právě tady ostatně můžeme hledat původ jejich latinského názvu, jméno Iris totiž původně patřilo antické bohyni duhy. Neuvěřitelné bohatství barev této rostliny - které sahá od bílé a krémové přes citronově žlutou, teplou oranžovohnědou a všechny odstíny fialové až po tmavě modrou - se kosatce těší takové oblibě. Jemné žilkování jim propůjčuje eleganci a vysvětluje, proč byly kosatce oblíbené už ve starověku a později spolu s růžemi a liliemi zdobily zámecké zahrady. Ovšem duha má, jak je všeobecně známo, sedm barev. Šlechtitelé to trochu ošidili a vyloženě červenou u kosatců zatím neznáme (Zdroj: https://www.zahrada-cs.com/).

Konec řečí, pojďme na fotky, na kterých je vidět, že příroda opravdu čaruje:


Vila Stiassni

11. června 2017 v 14:47 | Ráďa |  Cestování
Na chvilku odbočím od psaní o Madridu a Andalusii, protože bych se s vámi ráda podělila o úžasný výlet, na kterém jsem byla minulou neděli. Ne, nečekejte žádnou exotiku. Opět jsem měla možnost se přesvědčit, že za krásnými a zajímavými místy nemusíme jezdit nikam daleko. Takže tentokrát vás pozvu do Brna.

V rámci ryze soukromého průvodcování na žádost mé kamarádky, jsem jí a jejím čtyřem kamarádkám zorganizovala prohlídku brněnské Masarykovy čtvrti (jedná se prominentní brněnskou čtvrť plnou nádherných vil postavených v meziválečném období). Inspiraci jsem čerpala v této úžasné knize a také na tomto velmi povedeném webu. A kromě toho jsem pro dámy zajistila i prohlídku vily Stiassny s profesionálním průvodcem. V nádherné zahradě vily jsem již v minulosti několikrát byla, ale uvnitř nikoli, takže jsem koupila i jeden lístek pro sebe.

Vila Stiassni


Madrid a Andalusie v jídelním pojetí

4. června 2017 v 16:40 | Ráďa |  Cestování
Po posledním ne zrovna optimistickém článku budu pokračovat asi tím nejlepším, co Španělsko nabízí a tím je jídlo (a pití). Po dvoutýdenní zkušenosti musím konstatovat, že vše, co jsme ochutnali, ať už v bufetu u cesty nebo v luxusnější restauraci, bylo vynikající. A ani cenově není jídlo ve Španělsku pro nás nějak moc drahé.

Asi nejčastěji jsme si dávali TAPAS. Jedná se o malé občerstvení, malý degustační talířek nebo jednohubky. Podle velikosti misky či talířku se cena tapas odvíjí. Začíná na ceně 1 EUR. Ale konec řečí, pojďme na fotky.

Jelikož jsme cestovali do Prahy, odkud jsme do Španělska odlétaly, vlakem, tak již ve vlaku jsme si dopřáli tu správnou carevnovskou snídani. Kromě kávy a cyklo-vína byl tedy ještě linecký koláč.