Červen 2017

Květná zahrada - Kroměříž

Sobota v 18:06 | Ráďa |  Cestování
Jednou, ve středu odpoledne jsem byla "odložena" v Květné zahradě v Kroměříži a těch pár hodin jsem si tam opravdu užila.

Kroměřížská Květná zahrada, známá též pod názvem Libosad, patří mezi nejvýznamnější zahradní díla v celosvětovém měřítku. Dnes je prakticky jediným představitelem takto komponovaného celku v Evropě.


Květnou zahradu nechal vybudovat v druhé polovině 17. století olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelkorna (1664-1695). První fáze výstavby, jež představila hlavní část zahrady, proběhla mezi lety 1665-1675. Druhá, doplňující, v průběhu osmdesátých let 17. století. Zahajovací práce řídil italský architekt Filiberto Luchese (1607-1666), po jehož smrti se úkolu zhostil jeho mladší kolega a spolupracovník Giovanni Pietro Tencalla (1629-1702).


Jak bylo u biskupa v případě stavebních akcí zvykem, měl o nové zahradě předem jasnou představu, která vycházela z evropských impulsů v podobě renesančního modelu odloučených zahrad, které vznikaly poblíž starších sídel ve Francii, inspirací byly také zahrady italského, německého a holandského prostředí.


Centrální partii Květné zahrady, jež je koncipována na půdorysu protáhlého obdélníka s množstvím geometricky stříhané zeleně, tvoří dvě části - květnice a štěpnice. Hlavní osa zahrady, začínající vstupní sochařskou lodžií, je centrálně i po stranách akcentována množstvím doprovodných architektonických i výtvarných zastavení jako jsou okrasné parky, kašny, Rotunda, labyrinty, vodní plochy, kuželna a takzvané Jahodové kopečky. Toto základní formální rozložení organicky doplňují z východní strany (od města) další přilehlé okrasné či hospodářské prostory, kterými jsou Pomerančová zahrada, Holandská zahrada, skleníky, hospodářský dvůr, bažantnice, Králičí kopeček, ptáčnice.


Květná zahrada v původní podobě ze 17. století reprezentuje přelomovou fázi vývoje evropského zahradního umění. Na jedné straně připomíná pozdně renesanční italské a německé památky jako jsou vila d´Este v Tivoli, vila Doria Pamphili v Římě, rezidenční zahrada v Mnichově, Hortus Palatinus v Heildelberku, Neugebäude u Vídně a vila Anghiana v Belgii, na straně druhé straně se však již obrací k francouzskému barokně klasicistnímu typu inspirovanému Versailles. Tato dvojí orientace činí zahradu zcela ojedinělou v širším evropském kontextu.


V průběhu 18. a na začátku 19. století, v době radikální proměny výtvarného i kulturního cítění, byla Květná zahrada doplněna o několik nových skleníků a stala se spíše botanickým a hospodářským zázemím zámku. Výraznější proměnou prošla zahrada až ve čtyřicátých letech 19. století za episkopátu olomouckého arcibiskupa Maxmiliána Josefa Sommerau-Beckha (1837-1853). Na konci 19. století, za episkopátu arcibiskupa Theodora Kohna (1893-1904), prošla rozsáhlejší úpravou i budova Rotundy.

Strop rotundy

Revitalizace narušených částí Květné zahrady se ujal v padesátých letech 20. století architekt Pavel Janák (1882 - 1956). v roce 1998 byla Květná zahrada spolu s Podzámeckou zahradou a zámkem zapsaná na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. (Zdroj: https://www.zamek-kromeriz.cz/cs/o-zamku-a-zahradach/kvetna-zahrada).

Procházka po zahradě byla moc příjemná, to stejné jsem očekávala i od posezení v zahradní kavárně, ale ... obsluha v kavárně, stejně jako káva fakt nic moc.

Hezké léto Úžasný!



Kosatce - arboretum Mendelovy univerzity

13. června 2017 v 21:42 | Ráďa |  Radosti
K napsání tohoto článku jsem se nechala inspirovat mým oblíbeným blogem. Chodím sem moc ráda, není to blog komerční, ale, jak já říkám, blog psaný od srdce. Blog, ze kterého číší pohoda, klid a vyrovnanost. Dokonce jsem u příležitosti narozenin blogu v roce 2015 vyhrála narozeninový dárek a Veverka mě mimo jiné zmiňovala i v tomto článku.

Moc se mi líbí, jak Veverka dokáže psát i o naprosto obyčejných věcech zajímavě a poutavě. Psali byste někdy o sedmikráskách, šeřících nebo vlčích bobech? Asi ne, ale v případě Veverky vás čtení o těchto věcech, které máme kolem sebe od věky věků a bereme je jako samozřejmost, zaujme. A Veverka taky hezky fotí, velmi často se vracím jejím starším článkům třeba jen, abych se podívala opakovaně na fotky.

Nechala jsem se inspirovat květinovými články a také jsem jeden pro vás vytvořila. Před několika týdny (ano, píšu se zpožděním, mám teď hlavní "sezónu") jsme navštívili arboretum Mendelovy univerzity v Brně. Arboretum o posledním květnovém víkendu pořádalo výstavu kosatců Iris ´17 (kosatec, latinsky iris). Jelikož nemáme rádi masové akce, tak jsme se do zahrady arboreta vydali již v týdnu před plánovanou víkendovou akcí. Přišli jsme sice květinové aranžmá, ale to hlavní, tedy kvetoucí kosatce jsme si mohli prohlédnout v klidu, bez davů lidí a "selfíčkářů".

Neodpustím si trochu botaniky: kosatec (lat. iris) patří k nevelkému počtu rostlin, jejichž květy se mohou pochlubit všemi barvami duhy. Právě tady ostatně můžeme hledat původ jejich latinského názvu, jméno Iris totiž původně patřilo antické bohyni duhy. Neuvěřitelné bohatství barev této rostliny - které sahá od bílé a krémové přes citronově žlutou, teplou oranžovohnědou a všechny odstíny fialové až po tmavě modrou - se kosatce těší takové oblibě. Jemné žilkování jim propůjčuje eleganci a vysvětluje, proč byly kosatce oblíbené už ve starověku a později spolu s růžemi a liliemi zdobily zámecké zahrady. Ovšem duha má, jak je všeobecně známo, sedm barev. Šlechtitelé to trochu ošidili a vyloženě červenou u kosatců zatím neznáme (Zdroj: https://www.zahrada-cs.com/).

Konec řečí, pojďme na fotky, na kterých je vidět, že příroda opravdu čaruje:


Vila Stiassni

11. června 2017 v 14:47 | Ráďa |  Cestování
Na chvilku odbočím od psaní o Madridu a Andalusii, protože bych se s vámi ráda podělila o úžasný výlet, na kterém jsem byla minulou neděli. Ne, nečekejte žádnou exotiku. Opět jsem měla možnost se přesvědčit, že za krásnými a zajímavými místy nemusíme jezdit nikam daleko. Takže tentokrát vás pozvu do Brna.

V rámci ryze soukromého průvodcování na žádost mé kamarádky, jsem jí a jejím čtyřem kamarádkám zorganizovala prohlídku brněnské Masarykovy čtvrti (jedná se prominentní brněnskou čtvrť plnou nádherných vil postavených v meziválečném období). Inspiraci jsem čerpala v této úžasné knize a také na tomto velmi povedeném webu. A kromě toho jsem pro dámy zajistila i prohlídku vily Stiassny s profesionálním průvodcem. V nádherné zahradě vily jsem již v minulosti několikrát byla, ale uvnitř nikoli, takže jsem koupila i jeden lístek pro sebe.

Vila Stiassni


Madrid a Andalusie v jídelním pojetí

4. června 2017 v 16:40 | Ráďa |  Cestování
Po posledním ne zrovna optimistickém článku budu pokračovat asi tím nejlepším, co Španělsko nabízí a tím je jídlo (a pití). Po dvoutýdenní zkušenosti musím konstatovat, že vše, co jsme ochutnali, ať už v bufetu u cesty nebo v luxusnější restauraci, bylo vynikající. A ani cenově není jídlo ve Španělsku pro nás nějak moc drahé.

Asi nejčastěji jsme si dávali TAPAS. Jedná se o malé občerstvení, malý degustační talířek nebo jednohubky. Podle velikosti misky či talířku se cena tapas odvíjí. Začíná na ceně 1 EUR. Ale konec řečí, pojďme na fotky.

Jelikož jsme cestovali do Prahy, odkud jsme do Španělska odlétaly, vlakem, tak již ve vlaku jsme si dopřáli tu správnou carevnovskou snídani. Kromě kávy a cyklo-vína byl tedy ještě linecký koláč.