Leden 2018

Štrúdl jablečný, zdravější a přesto chutný

31. ledna 2018 v 17:27 | Ráďa |  Recepty
Sladké moučníky mě moc neberou. Ráda ochutnám, ale sladké variace typu "chasekake", čokoládová pěna, tiramisu prostě nemusím. O to víc mám ráda různé záviny a z těch u mě jednoznačně vede štrúdl. V podstatě v něm snesu jakoukoli náplň (klidně i slanou). Ve Vídni se ke kávě moc ráda dopřeju ten jejich vynikající Apfelstrudel a vůbec nejlepší tažený jablečný štrúdl peče moje mamka.


Již před časem jsem u Moniky narazila na zdravější variantu štrúdlu a nechala jsem se jím inspirovat při včerejším pečení. Těsto jsem dělala stejné jako Monča, jako náplň jsem zvolila nastrouhaná oslazená jablka smíchaná se skořicí a povidla. Štrúdl se opravdu povedl a zde je recept:

Potřebujeme na těsto:

80g ovesných vloček (jemně mletých)
70g špaldové mouky
100g bílého jogurtu
40g kokosového oleje
něco na doslazení (použila jsem řepný sirup)

Potřebujeme na náplň:

2 jablka
skořici
něco na doslazení (použila jsem řepný sirup)
povidla

Příprava těsta:

Všechny ingredience smícháme a vypracujeme v těsto. To necháme 2 hodiny odpočinout v ledničce. Před zpracováním doporučuji jej nechat minimálně 1 hodinu v pokojové teplotě. Bude se lépe zpracovávat. Těsto vyválíme v tenký plát.
Doporučení: těsto je velmi lepivé, nejlépe se válí v potravinové folii. Rukou z těsta vytvoříme placku, tu zabalíme shora i zespodu do potravinové fólie a válíme.

Příprava náplně:

Jablka oloupeme a nahrubo nastrouháme. Smícháme se skořicí a sladidlem.
Povidla vyndáme z ledničky.

A jdeme na to:

Vyválený plát těsta potřeme povidly a poklademe ochucenými strouhanými jablky. Těsto zavineme v štrúdl. Troubu předehřejeme na 200 stupňů a pečeme 30 - 40 min.

DOBROU CHUŤ Usmívající se !!!


ROK 2017

7. ledna 2018 v 17:37 | Ráďa |  Radosti
Nemám ráda bilancování. V běžném životě většinou funguji tak, že se zpět neohlížím. Stalo se, co se stalo a život jde dál. Rýpat se v minulosti opravdu smysl nemá a otevírat rány z druhé světové už vůbec ne. Nabila sis čumák? OK, otřep se a život jde dál. A po pravdě? Nejednou jsem se na různých blozích ušklíbala nad články na téma, jaký byl rok uplynulý, co by autor udělal jinak a lépe. A ještě mnohem více nad závazky do roku nového. Ale je to věc každého, někdo jiný se zase může ušklíbat nad mým blogem.

Přiznám se, že tentokrát je to u mě jiné. Jak s oblibou říká můj kolega, stárnu. Žiju už druhou polovinu svého života a asi i více o životě jako takovém přemýšlím. Ale hlavně, rok 2017 byl pro mě opravdu rokem výjimečným. Pojďme se na něj podívat.

LEDEN - 2.1.2017. Plním si svůj (dětský) sen a s vypětím všech sil se vyplazím na Kilmanjaro, nejvyšší horu Afriky. Čekám euforii, radost, skákání do nebes (tam už vlastně jsem). Euforie z tohoto výstupu se nedostavila nikdy. I dnes, když koukám na fotky, tak si říkám, jo, bylo mi blbě, vylezla jsem tam a nikdy více. Kili bylo můj výškový limit (spíš přes-limit).

Na Kilimanjaru

Ale dětský sen o Africe jsem si splnila a na Afriku jsem se podívala z její střechy.

Cestou na Kilimanjaro

Po výstupu

ÚNOR - dopisuju cestopis o Kilimanjaru, který následně moje spolucestovatelka vloží do své úžasné fotoknihy. Tu dostávám v září k narozeninám a jsem z ní nadšená.



Kili kniha

BŘEZEN - první jarní den si užijeme ve Vídni a okolí. Poprvé navštívím jezero Seegrotte i vyhlášenou vídeňskou cukrárnu Demel.

Seegrotte

Vídeň, cukrárna Demel

DUBEN - poprvé máme na Velký pátek volno a já využívám velikonoce k cestování. V pátek Bratislava, v sobotu Praha a v neděli a v pondělí Vídeň. Ano, tak to má být. A samozřejmě zase ta Pálava.

Bratislava, hrad

Praha, Karlův most

Vídeň, největší vídeňský řízek

Mikulov

KVĚTEN - ne zrovna povedená cyklo-dovolená v Andalusii. Cestovce se to prostě nepovedlo. Ale co už. Viděli jsme nádhernou Alhambru, andaluské kopce a španělské jídlo a pití jsme si užili, jak se patří.

Sangria



Jíme ve Španělsku

Madrid nás nadchnul, ale ten jsme si jeli po své vlastní linii a Barcelona na nás ještě čeká.

ČERVEN - poprvé navštěvuji květnou zahradu v Kroměříži, provádím kamarádku Bohdanu a její známé po vilách v brněnské Masarykově čtvrti, průvodcuji mou oblíbenou Medvědí soutěsku a zámecký park Laxenburg.

Kroměříž, květná zahrada

Brno, vila Stiasny

Rakousko, Medvědí soutěska

První letní den si bereme volno a vyrážíme do Bratislavy.

cestou do Bratislavy

cestou ze Slavína

Bratislava, snídáme

K tomu všemu si přibírám práci č. 3, která mě neskutečně baví a obohacuje. No a taky hodí nějaké ty penízky, co si budeme povídat.


ČERVENEC - průvodcování pokračuje. Navštívím Konopiště a Kutnou Horu, podzemní jezero Seegrotte a opět zámecký park Laxenburg. A také mou oblíbenou Vídeň.

Konopiště

Kutná Hora

Kutná Hora - Sedlec, kostnice

Zámecký park Laxenburg

Na konci měsíce vyrážím na víkend do Wroclawi navštívit mou kamarádku Moniku. Neviděly jsme se dlouhatánských 14 let. Wroclaw mě příjemně překvapí svou krásou a setkání po letech je prostě skvělé. A plánujeme nějaké další společné výlety "jako za mlada".

Wroclaw

SRPEN - pro mě odpočinkový měsíc. Průvodcuji pouze jednu sobotu, a to Hallstatt s vyhlídkou 5 prstů. Počasí se moc nevyvedlo, ale i tak měl výlet úspěch. Většinu volného času trávím na Pálavě, v Mikulově.

Halštatské jezero

pohoda v Mikulově

V srpnu také v rámci narozeninové oslavy navštívíme protiatomový kryt pod Špilberkem a po prohlídce si dopřejeme retro menu Marcela Ihnačáka.

Brno, retro menu Marcela Ihnačáka

Brno, protiatomový kryt pod Špilberkem

ZÁŘÍ - měsíc cestování. Hned na začátku měsíce průvodcuju víkendový zájezd do Salzburgu a na Hitlerovo orlí hnízdo. Zájezd organizačně klapne, Salzburg je krásný, ale na Orlím hnízdě nám bohužel nevyšlo počasí. Ale i tak se výlet povedl.

Salzburg


Hitlerovo Orlí hnízdo

Na konci měsíce odlétám na dámskou jízdu s mou kamarádkou Monikou. Když jsme se v červenci ve Wroclawi viděly, tak jsme se domluvily, že si někam vyrazíme na prodloužený víkend. Prostě podle nejlevnějších letenek. Že to bude do San Francisca, mě ani ve snu nenapadlo. A že si tu dámskou jízdu tak užijeme, tak o tom jsem nesnila ani v těch nejtajnějších snech.




San Francisco

ŘÍJEN - do naší rodiny přibývá nový člen. Štěňátko z útulku, Kiliána (a taky Zlobiána, Čuriána, Ničiána, Kousiána). Je to naše černé zlato s heboučkým kožíškem, ale také zlobivé čertisko, které mám někdy chuť roztrhnout vejpůl. Za první měsíc jsem v bytě vytírala asi tolikrát, jako za za poslední dva roky.




LISTOPAD - měsíc a magické datum 4.11. Den, kdy mi život dá zase jednou najevo, že když si myslím, že je vše růžové a vše se daří, tak je potřeba mě usměrnit a vrátit zpět na zem. Je to za námi, přebolelo to a hlavně, život jde dál a už zase je zabarven narůžovo. A k tomu jsme se na začátku listopadu přestěhovali z Brna na venkov. Ano, do bytovky, ale hned za domem máme nádherný les a zatím jsme v novém prostředí maximálně spokojeni.


U nás na venkově

PROSINEC - pracovně nejnáročnější měsíc. Průvodcuji všechny 3 adventní víkendy, ale i když padám na ústa, tak ty dny se spokojenými klienty stojí za to. 3x Vídeň, Retz, Schloss Hof a Bratislava a Krakow.

Adventní Vídeň

Adventní Retz

Adventní Bratislava a Schloss Hof

Adventní Krakow

O to více si užívám krásné a pohodové vánoce v rodinném kruhu a následně volno na mé milované Pálavě. Po x-letech trávím Silvestr a Nový rok v Česku. Bujaré oslavy moc nemusím, o to příjemnější je Silvestr strávený doma povídáním s mým nejdražším u nejedné sklenice vína.

Adventní venkov Mrkající

Adventní Opava

Povánoční Mikulov

Suma sumárum, milý roku 2017: jsem neskutečně šťastná, že mám partnera, který to se mnou nemá jednoduché, přesto je mi oporou v situacích krizových i těch bláznivých, které si vytvářím svou povahou. ON je opravdu ten nejcennější dar, který jsem mohla dostat (a k tomu je ještě chytrý a fešák a tímto reportáž o něm končím, protože mi ho některá z vás ukradne S vyplazeným jazykem).

Stejně tak jsme vděčná za svou rodinu. Ano, jsme hlávky z čeledi podivné, ale máme se rádi a držíme spolu, troufám si říct, že nás nic nerozdělí.

Taky děkuji osudu za mou nejlepší kamarádku Renču, která, ač je stovky kilometrů daleko, byla, je a bude mi (doufám) oporou. Věřte, že v krizových situacích kilometry nehrají vůbec žádnou roli (stačí WhatsUp).

A v neposlední řadě jsem ráda, že mám mou cestovatelskou kamarádku Soňu, které věřím natolik, že se s ní vydám do míst, kde, když se stane průser (výšková nemoc, malárie, ulomená noha, kousnutí hyenou skvrnitou), tak se na ní můžu spolehnout. Buď mě dotáhne k nějakému felčarovi, nebo mě milosrdně skopne dolů ze skály.

Děkuji moji kamarádce Hance, se kterou jsme seděly v lavici na základní škole za to, že tu je. Vídáme se málo. Ale při každém setkání mi ukazuje, jak mladé stále jsme. Monitoruje můj život bez jízlivých a vlastně jakýchkoli komentářů (a to je učitelka Smějící se). A já z povzdálí sleduju život její, pro mě hezký, příjemný a pohodový se sympatickým manželem a dvěma krásnými dětmi (pod pokličku jim nevidím a doufám, že i tam je stejný).

Jsem ráda za všechny lidi kolem mě, kteří mě něčím obohacují, předávají mi své zkušenosti, podporují mě a mají mě rádi.

PF 2018

Věřím, že tomu tak bude i v roce 2018.

Silvestrovské degustační menu v Tanzenbergu

6. ledna 2018 v 22:10 | Ráďa |  Radosti
Silvestr byl pro mě dlouhá léta strašák. Nikdy jsem neměla tento den ráda. Povinně se bavit, jíst a pít tak, aby mi 1. ledna bylo špatně a já strávila celý den regenerací? Ne, děkuji.

V posledních x-letech jsem trávila Silvestr v Africe. Ano, většinou jsme si vzpomněli, že je konec roku, ale nijak jsme to neřešili. V Etiopii jsme se přemáhali, abychom vydrželi do půlnoci, kdy jsme si připili neskutečně hnusným vínem, a jít spát bylo pro nás vysvobozením. V Tanzánii v národním parku Ngorongoro byla v silvestrovský večer taková zima, že jsme dojedli silvestrovské menu a dopili lahodné africké víno a už v 9 hod večer zalezli do spacáku. V roce 2016 jsem trávila Silvestr opět ve spacáku, tentokrát na Kilimanjaru v předposledním výškovém táboře. Opět jsme to "zapíchli" kolem deváté hodiny večerní a samozřejmě bez alkoholu.

Letos nebyla Afrika a byl Silvestr (strašák jeden). Naštěstí i má drahá polovička nemá ráda bujaré oslavy a pitky. Povánoční a novoroční období jsme trávili na Pálavě a na Silvestra jsem nám zamluvila stůl na oběd ve vyhlášené mikulovské restauraci Tanzenberg. Tato restaurace je spojena se jménem slovenského kuchaře Marcela Ihnačáka.

Už samotné prostory restaurace nás nadchly.