Únor 2018

Průvodcovské slasti a zvrat(k)y - IV.

18. února 2018 v 16:19 | Ráďa |  Průvodcovské slasti a zvrat(k)y
Jsou situace, které průvodce opravdu nemá rád. Například špatné počasí, dopravní zácpy či nerudné klienty. Ani ten nejschopnější a nejúžasnější průvodce tyto situace neovlivní. Ovšem to nejhorší, co může průvodce potkat, je smrt klienta. Nikde na žádném kurzu, ani na žádné škole vás nenaučí, jak se v takové situaci zachovat, jak jednat a co dělat. Já jsem bohužel jedním z průvodců, který tuto si tuto zkušenost zažil na vlastní kůži.

V srpnu 2013 jsem průvodcovala zájezd na Schneeberg. Byla to má první oficiální průvodcovská sezóna. Zájezd pořádala má nejoblíbenější cestovní kancelář. Od začátku bylo něco špatně. Na zájezd se mi nechtělo, což se mi nikdy nestalo. Pár dnů před odjezdem to vypadalo, že bude málo lidí. Nevadí, pojedeme mikrobusem. Ve středu se mikrobus pokazil. Nevadí,
pojedeme v 18 lidech velkým autobusem. A tak jsme jeli.

Kiliána von Útulková – IV.

17. února 2018 v 17:16 | Ráďa |  Radosti
Čas neskutečně letí. Už jsou to více než čtyři měsíce, co máme doma toto heboučké štěňátko, které se mávnutím proutku dokáže proměnit v nejzlobivější čertici. Roste jako z vody. Naivní štěňátko se pomalu ale jistě mění v psí puberťačku a myslím, že nás čekají časy těžké.


Mít psa je radost, ale také povinnost.


Velmi dobře si tu povinnost vůči němé tváři uvědomuji s každým venčením. Venčit se prostě musí a je jedno, jestli to je ráno v pracovní den (děkuji, Drahý!), což se ještě dá, ale o víkendu, kdy musíte vylézt z vyhřáté postele nejpozději v šest a jít do zimy, mrazu, deště nebo pozdě večer, kdy jediné, co vás napadá, je "spát, spát, spát". Asi nejvíce si to uvědomuji v posledních dnech. Ani já jsem neunikla šířící se chřipkové epidemii a lehla jsem. Bohužel jsme tento víkend s Kiliánou slaměné vdovy. To si v případě plného zdraví právě zde na Pálavě dokážeme náležitě užít (promiň, Drahý!), ale s chřipkou se i samotné venčení realizuje hůře. Nedostatek procházek Kiliáně kompenzuji povolenkou do postele, takže ona jediná má vlastně z mé choroby radost (promiň, Drahý!).

Jablečný chlebíček

16. února 2018 v 14:10 | Ráďa |  Recepty
Nevím, zda název "chlebíček" je použitý správně, ale přišel mi rozhodně lepší než název "buchta". Recept jsem opět čerpala u Monči, jen jsem si jej trošku upravila.

Potřebujeme:

200 g špaldové mouky
250 g jablečného pyré (strouhala jsem čerstvá jablíčka na struhadle)
2 vejce
2-3 jablka nakrájená na kostky
Půl šálku mletých ořechů
3/4 lžičky prášku do pečiva
špetku soli
2 lžičky skořice
3/4 lžičky mletého muškátového oříšku
30-50g sirupu z agáve/řepového sirupu

Jdeme na to:

V míse smícháme všechny ingredience, vypracujeme v konzistentní těsto. To necháme 30 minut odpočinout. Troubu si předehřejeme na 200 stupňů a chlebíček pečeme 30 - 40 minut. Můžeme jej podávat samotný nebo s jogurtem či ořechovým máslem.


DOBROU CHUŤ!


Paneland

14. února 2018 v 18:14 | Ráďa |  Jen tak
Jsem typické Husákovo dítě, tedy dnes je moderní říkat generace Y. Prostě jsem se narodila v sedmdesátých letech minulého století a nejen své dětství jsem strávila v paneláku. No a co. Stejných jako já byly tisíce. Nemyslím si, že by mě panelákový život nějak negativně poznamenal. Dodnes vzpomínám na kamarádky z našeho "baráku" a i na ty ostatní ze sousedních vchodů, se kterými jsme chodili ven. Já mám na své panelákové dětství proložené víkendy a prázdninami u babičky na vesnici moc krásné vzpomínky.


A jakožto panelákové "děvče" jsem se rozhodla navštívit výstavu PANELAND Moravské galerii v Brně.


Carevny „slavné“ až za mořem

9. února 2018 v 19:28 | Ráďa |  Cestování
Tentokrát jsem se po letech nedostala na přelomu roku na africké putování. Ne, nemrzelo mě to, mám teď prostě v životě priority jiné. Ale přesto jsem se ke svým minulým africkým toulkám vrátila a s carevnou spolucestovatelkou jsme "slavné" až za velkou louží, tedy v "JŮ-ES-EJ". Dostaly jsme se do nejčtenějšího deníku východních států, do "CHICAGO NEWS", novin české misie v Chicagu, do Hlasů národa.


O tom, že se tam objeví článek o našem putování na Kilimanjaro, jsme věděly od podzimu. Ale že v lednovém čísle dostaneme hned tři celé strany a článek končící "pokračování příště", to jsme opravdu netušily. Můj cestopis doplněný nádhernými fotkami carevny Sóni bude uveřejněn do posledního slova (i s těmi chybami).




Mám opravdu velikou radost. Někomu můžu připadat jako Chlubice Chlubivá, ale mě to prostě potěšilo. Těším se na další vydání (snad mi do té doby nenaprší do nosu S vyplazeným jazykem).


Lednové knižní ohlédnutí

2. února 2018 v 17:01 | Ráďa |  Knihy
Leden je pro mě asi nejhorší měsíc v roce. Sice symbolizuje začátek, ale pro mě to je období, kdy do práce chodím za tmy a za tmy se i vracím. Ano, tak to je i v listopadu a v prosinci, ale tam tu dobu temna zpestřují Vánoce. Na druhou stranu je to ale období, kdy je více času na čtení.

Mezi svátky jsem zpracovávala studijní podklady pro jednoho studenta. Práce se týkala meziválečného kapitalismu, konkrétně Němců v prvorepublikovém Československu až po jejich odsun po skončení druhé světové války. Po pravdě, toto téma jsme se nikdy v dějepise neučili, nikdy se o něm nemluvilo. I dnes je mu v učebnicích dějepisu věnováno jen pár odstavců.

Poprvé se konkrétně téma odsunu Němců po válce neodborné veřejnosti představilo v románu Kateřiny Tučkové - Vyhnání Gerty Schnirch. I já osobně jsem poprvé měla možnost právě díky této knize nahlédnout pod pokličku desítky let utajovaných událostí.

O historii se moc nezajímám, není to můj zrovna oblíbený obor a přiznám se, že v některých oblastech a událostech jsem poslední informace přijala na mých studiích na gymnáziu, a ta jsou datována do porevolučního konce minulého století. Vlastně si celou dobu s sebou nesu ty studentské názory a představy a nikdy jsem neměla snahu a ani potřebu je přehodnotit. Takže když jsem zpracovávala tyto studijní podklady, tak jsem se opravdu nestačila divit.

Jen aby bylo jasno. Jsem si plně vědoma toho, co německý nacistický režim napáchal, kolik obětí má na svědomí. Tento článek není o nacistech, o válce. Je výhradně o Sudetech od vzniku samostatného Československa až po poválečný odsunu Němců z této země. Osobně odsuzuju jakékoli zlo, které páchá člověk na člověku a je mi jedno, jestli to je Čech, Němec, Tatar nebo Marťan. Takže pokud někdo z článku nabude dojmu, že píšu jen o zlých Češích, kteří ubližovali Němcům, a přehlížím všechny ty nacistické krutosti, tak se mýlí.

Pokud vás toto téma zajímá, určitě doporučuji začít již výše zmiňovanou knihou mé oblíbené autorky Kateřiny Tučkové - Vyhnání Gerty Schnirch.

A co jsem tedy v ledu přečetla?

Jakuba Katalpa - NĚMCI

Na první pohled obyčejná kniha, bílý přebal s barevnými gumovými medvídky. Ne, nic sladkého nečekejte.