Březen 2018

Drážďany (část 3.) - prohlídka města

31. března 2018 v 21:13 | Ráďa |  Cestování
Prohlídku historického centra Drážďan jsme absolvovali s průvodkyní, mou kamarádkou a bylo to moc příjemné a poučné.


Drážďany (německy Dresden) jsou zemské hlavní město Svobodného státu Sasko (Freistaat Sachsen). Nalézá se zde sídlo zemské vlády (Landesregierung), zemského sněmu (Landtag), jakož i další zemské úřady. Město má více než 530 000 obyvatel a disponuje postavením městského okresu (Kreisfreie Stadt). Drážďany tvoří jádro stejnojmenné metropolitní oblasti, v níž

Drážďany (část 2.) - i jíst se musí

29. března 2018 v 21:17 | Ráďa |  Cestování
Když už jsme byli v Drážďanech, tak jsme naši návštěvu samozřejmě neomezili jen na výstaviště, ale vydali jsme se i na prohlídku historického centra saské metropole. Od výstaviště jsme se vydali podél Labe (vlastně Elbe), do centra to je něco málo přes 3 km.

Drážďany, Labe a budova ministerstva financí

Drážďany (část 1.) - výstava orchidejí

27. března 2018 v 19:50 | Ráďa |  Cestování
Když se nám v týdnu naskytla možnost vydat se v sobotu do Drážďan, neváhali jsme ani minutu. Tedy bylo zapotřebí vyřešit hlídání Kiliány, ale i zde nám přálo štěstí a tak jsme černého čerta ještě v pátek odvezli na nejmilejší (a nejrozmazlující) hlídání k "dědovi a babičce". Sobotní vstávání ve 4:00 bylo sice kruté, ale výlet stál opravdu za to.

Drážďany jsou z Brna pěkný kus cesty (330 km), ale v rámci jednoho dnes se dají na otočku zvládnout. Navíc my jsme jeli autobusem, takže jsme mohli cestou ještě pospat. V Drážďanech jsem naposledy byla někdy těsně po přelomu století, což je pěkně dávno, bylo to rok či dva po velké vodě. Cesta ubíhala rychle a příjemně, aby ne na protekčním vyhlídkovém sedadle nad řidičem. Po desáté hodině jsme zastavili před drážďanským výstavištěm.

My jsme se totiž přidali k zájezdu na drážďanskou výstavu orchidejí. Nejsme sice botanici, ale i tak jsme výstavu alespoň na chvilku navštívili, a že bylo na co koukat.


Ukaž mi, jak pracuješ a já Ti řeknu, jaký jsi

22. března 2018 v 16:05 | Ráďa |  Jen tak
Andy z webu Fit&Fab nedávno na instagramu zveřejnila krásné motto:

"Za prvé, dívejte se nahoru na hvězdy, a ne dolů na nohy.
Za druhé, nikdy nepřestaňte pracovat. Práce vám dává smysl a život je bez ní prázdný.
Za třetí, pokud budete mít štěstí a najdete lásku, pamatujte, že je tam, a nikdy ji nezahoďte."
(Stephen Hawking)

Motto dává smysl jako celek a já dávám 11 bodů z 10 za bod druhý. Dodnes nezapomenu na slova svého prvního šéfa v mé asi nejlepší práci, který tvrdil, že tak, jak se člověk staví k práci a jak se v ní chová, tak takový je i v životě. Flink v práci bude vždy hledat, jak cokoli ošulit i v běžném životě. Zmrd bude zmrdem kdekoli. Pracant pracantem, Mirek Dušín Mirkem Dušínem na všech frontách. Věřte, že jsem si na jeho slova za těch téměř 20 let, co je vyslovil, vzpomněla mnohokrát. A o to víc si vážím lidí, kteří svou práci dělají poctivě a rádi. Je úplně jedno, jestli se jedná o zametače chodníků, pouličního prodejce, prodavačku v bižuterii, paní na úřadě (no, tam bych to někdy opravdu chtěla zažít) nebo ředitele firmy. Nejde o postavení, o pozici, o vzdělání, jde o lidský charakter.

Slova mého bývalého šéfa a i motto Andy se mi vybavilo, když jsem v sobotu cíleně zavítala již potřetí do brněnské kavárny Café Localité.


Borůvkovo-banánový „chasekake“

21. března 2018 v 15:39 | Ráďa |  Recepty
Dnes se vámi podělím o recept, kterým jsem se nechala inspirovat úžasnou Andy z Fit&Fab blogu. Jedná se o zdravou variantu "chasekake".

I Kiliáně voněl Usmívající se

Kosmetika pro "carevnu"

18. března 2018 v 17:01 | Ráďa |  Jen tak
Na tomto blogu najdete jakákoli témata, která si jen dokážete představit. Nikdy to nebude fashion blog a vždycky jsem si myslela, že ani cosmetic blog. Každopádně v případě té kosmetiky udělám malou výjimku.

PROTOŽE. Po 158 letech, no dobře tolik mi není, jsem našla kosmetiku, která mi opravdu vyhovuje. Můj ksicht obličej jen tak něco nesnese. Takže po letech experimentů se všemi možnými i nemožnými značkami jako Avon, Nivea, Oriflame, Ryor, Vichy … atd. jsem konečně díky mé útlocitné kolegyni narazila na kosmetiku FOR LIFE & MADAGA. Kosmetiku používám více než dva roky a jsem maximálně spokojená.

Africké pohlazení

16. března 2018 v 18:41 | Ráďa |  Radosti
Letos na počátku roku (a přelomu toho předešlého) jsem po x-letech nebyla na toulkách po Africe. Tentokrát zvítězily jiné priority. Ne, nelituju toho, do Afriky se ještě určitě podívám. Navíc jsem si to povánoční a novoroční volno užila opravdu příjemně.

Každopádně mí spolucestovatelé na mě při letošním africkém putování po Ugandě a Rwandě nezapomněli a po jejich návratu mě obdarovali dárkovým balíčkem, který mi udělal velikou radost. A co v něm bylo?



Vídeňský bramborový salát

13. března 2018 v 17:18 | Ráďa |  Recepty
Vídeňský (správně asi rakouský, jelikož se nejí jen ve Vídni samotné) bramborový salát jsem poprvé okusila překvapivě ve Vídni. Je jiný než náš klasický český, ale mě (spolu s tím vídeňským řízkem) ihned zaujal a ráda se k němu vracím. Jedná se o odlehčenou variantu oproti salátu českému a použity jsou v podstatě jen dvě základní suroviny a zálivka. Někomu se může zdát na první pohled chudý, ale věřte, že když jej ochutnáte, tak změníte názor.

Originální vídeňský bramborový salát (s nějvětším vídeňským řízkem)

Rozhodla jsem se jej zkusit doma. Po několika tragických a pár ne úplně povedených pokusech, se mi konečně povedla chutná verze. Inspiraci jsem hledala na internetu a jak už to u mě bývá, nakonec jsem nakombinovala několik nalezených receptů. Zde je ten můj.

Jurkovičova vila

7. března 2018 v 21:25 | Ráďa |  Cestování
Krásná výjimečná vila zasazená pod zalesněnou stráň Wilsonova (dříve Císařského) lesa na okraj vilové části Brno - Žabovřesky. V časech dávných, kdy ještě tato nádherná stavba nebyla přístupná veřejnosti, jsem kolem ní chodila poměrně často. Vždy jsem zvědavě nakukovala přes plot a představovala si, jak asi vila vypadá uvnitř.


Pozdrav z Lince - linecký koláč

6. března 2018 v 20:57 | Ráďa |  Recepty
V poslední době se mi zde sešlo povícero receptů.

Tentokrát zadání od mého nejdražšího znělo jasně. Máme dvě otevřené darované domácí marmelády (malinovo-mirabelkovou a meruňkovou, obě vynikající) a ty se musí spotřebovat. Na pečivo si je mažeme opravdu jen občas. Ve vzpomínkách jsem se vrátila na naši carevnovskou cyklo dovolenou (tady mám s dopsáním cestopisu pěkný skluz) a hned se mi vybavila úžasná chuť lineckého koláče v jedné kavárně kdesi na konci světa na severu Itálie. Takže jsem začala hledat na netu recepty a jak už to u mě bývá, kombinací několika jsem si vytvořila svůj vlastní. Dnes to rozhodně nebude zdravé mlsání.