Japonsko – první dojmy

21. dubna 2018 v 7:52 | Ráďa |  Cestování
Dva týdny utekly celkem rychle, program byl opravdu velmi bohatý, ani chvilku jsme se nenudili. Ráno jsme z hotelu vyráželi před osmou a vraceli jsme se většinou kolem sedmé večer.

Ranní příprava

Docela se mi stýskalo a v závěru se mi už fakt chtělo domů. Jelikož je Japonsko země civilizovaná, tak i když jsem byla na druhé straně zeměkoule, tak jsem díky vyspělým informačním technologiím mohla sdílet své zážitky v podstatě v přímém přenosu a každodenní komunikace byla naprostou samozřejmostí. Toto byla pro mě novinka, kterou na mých cestách po Africe neznám. Tam je výsadou dostupná zásuvka pro nabití mobilu a signál samotný.


IT vymoženosti aneb wi-fi téměř všude

Ale zpět k zemi vycházejícího slunce a prvním dojmům. Čekala jsem, že největší dojem na mě udělá japonské jídlo. Ano, udělalo. Ochutnávala jsem opravdu ve velkém a nikdy jsem nenarazila na něco, co by mi nechutnalo.

Japonská snídaně

Japonská kuchyně je velmi odlišná od kuchyně evropské a musím za sebe říct, že je opravdu výtečná. Jídlu (a pití) věnuji samostatný článek, opravdu je o čem psát.

Matcha koláček plněný sladkými fazolemi - vypadá jako prokousnutý tenisák, ale chutná skvěle

Ovšem na prvním místě v dojmech u mě jednoznačně stojí japonský pořádek, japonská organizovanost, slušnost, ohleduplnost a pokora. Musím říct, že jsem byla překvapena ve všech směrech.

Asi nejvíce mě překvapil všudypřítomný pořádek a fakt, že vlastně nikde kromě nádraží a turistických památek a zajímavostí nejsou odpadkové koše. Na ulici, v parku, ale i na tak obřím nádraží, kterým beze sporu to tokijské je (denně tu projdou cca 3 milióny lidí), nenajdete jediný papírek nebo sirku. Japonci si veškerý odpad, který vyprodukují, berou domů a vyhazují jej tam. A věřte, že to čisté prostředí vás dokáže vtáhnout během několika hodin tak, že ani vy, jako turista (a "čuník" běžně odhazující žvýkačky na ulici) si nedovolíte cokoli odhodit. Já sama jsem nosila v ruce použitý kelímek od kávy asi 3 hodiny, dokud jsem nenarazila na odpadkový koš.

Pouliční květinová výzdoba - bez jediného odpadku a nikoho nenapadny ty květiny škubat

A jak je to s cigaretami? Každý Japonec kuřák má u sebe kapesní popelník. Tam po zapálení vhodí použitou sirku a do něj odklepává během kouření popel. Následně do tohoto popelníku típne zbytek cigarety, popelník zavře a vysype až doma. Kouří se jen na vyhrazených místech. No, nestačila jsem se divit.

Dalším případem pro Alenku Radanu v říši divů byla organizovanost lidí u vlaků, lokálek, tramvají a v metru. Na nástupiště byla přesně označená místa dveří zastavujícího vlaku. Všichni (i u vesnické lokálky) se spořádaně řadili ve dvojstupu, nikdo se netlačil, nežduchal ani nepředbíhal. Každý, kdo přišel na nástupiště, se postavil na konec řady a v klidu čekal. Když přijel vlak, mimochodem pokaždé na minutu přesně, tak se dvojstup rozestoupil, aby lidé vystupující z vlaku měli dostatek prostoru pro odchod z vlaku.

Rychlovlak šinkanzen

Teprve až všichni vystoupili, tak se začalo nastupovat. A to opět v pořadí, ve kterém lidé čekali na nástupišti. Takže žádná tlačenice, strkanice nebo žduchanice. Všechny tyto úkony probíhali v klidu, ale rychle a organizovaně, aby vlak mohl včas odjet. Pokud zazněl signál na zavírání dveří a z kapacitních důvodů ještě nebyli všichni ve vlaku, tak ti, kteří se do vlaku nedostali, od dveří odstoupili a opět ve dvojstupu čekali na další vlak. Toto si u nás neumím představit. U nás se lidé rvou do tramvají a autobusů i přes zběsilé "zvonění" řidiče, který se marně snaží zavřít dveře. Pravdou je, že u nás tramvaje ani vlaky jezdí v podstatně jiných intervalech.

Tokijské metro - pozor, ještě zdaleka není špička

A nakonec musím zmínit ještě jednu velmi důležitou věc a tím je zdravení a děkování doprovázené úklonem hlavy. Pro nás Evropany je to velmi nezvyklé. Ale věřte, že po 24 hodinách tento zvyk s naprostou samozřejmostí převezmete a budete se uklánět při placení v obchodě, nádražákovi při ukazování vlakového pasu nebo člověku, který v metru poodstoupí, abyste měli možnost se chytit. Mi osobně se tento zvyk líbí. Je to určitý projev úcty a zdvořilosti a věřte, že pokud začnete jakoukoli komunikaci tímto gestem, tak většina negativních emocí z vás vyprchá a "ty vole" vám už přes ústa neprojde.

Mini gejša

Netuším, jak moc je tato zdvořilost opravdová a jak moc je hraná, na to jsem byla v této zemi opravdu krátce. Ale jedna z věcí, kterou si této cesty odnáším, je, že jednat s lidmi se dá (téměř) za všech okolností slušně a zdvořile a ve většině případů se dobereme ke stejnému výsledku jednání, jako když po někom štěkáme. Asi největší lekci v této oblasti jsem obdržela v úplném závěru mého výletu. Letěla jsem zpět sama, skupina měla jiný let. Když jsem dorazila na letiště, tak jsem zjistila, že můj let s Air France Tokio - Paříž byl zrušen. No, řeknu vám, v prvních vteřinách se o mě pokoušely infarktové stavy a slova, která jsem v duchu pronášela, neměla s japonskou slušností absolutně nic společného. Nakonec jsem se uklidnila, že jsem ve vyspělé a civilizované zemi a ne v Africe, kde se lítá ve středu a ve svátky. A šla to řešit. Slečna za přepážkou byla milá a velmi ochotná. Po chvilce čekání mi nabídla řešení. Aerolinky mi zaplatí lístek na autobus, který mě převeze na druhé tokijské letiště, odkud budu mít let japonskými aerolinkami (s japonským jídlem na palubě) do Paříže. Odlet byl asi jen o hodinu později než ten původní, takže v Paříži jsem spoj do Prahy pořád ještě v klidu stíhala. V klidu jsme vyřídili všechny formality a já jsem si mohla dát hodinovou okružní jízdu Tokiem na druhé letiště.

Japonští novomanželé při focení v parku

Naprosto stejný problém řešili na vedlejší přepážce dva Francouzi. Ti po slečně na přepážce docela emotivně štěkali a dožadovali se svého původního letu. Následně si vyžádali šéfa a jejich požadavek na původní let pokračoval (takové to dupání nožkou alá já chci, já chci). Po celou dobu tohoto divadla se zaměstnanci aerolinek chovali profesionálně, klidně a úslužně. Absolutně bez negativních emocí. Frantíci se mohli vztekat, jak chtěli, původní let byl prostě zrušen. A následně jsme se potkali v autobuse a letěli jsme do Paříže stejným letadlem. Takže stejný výsledek při dvou zcela odlišných způsobech jednání.

Žádný stres S vyplazeným jazykem

Každá z mých cest mi kromě zážitků přináší i poučení a nové životní zkušenosti. Tato japonská jich přinesla opravdu hodně.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 werka13 werka13 | E-mail | Web | 21. dubna 2018 v 20:57 | Reagovat

Se zájmem jsem si přečetla a těším se na článek o jídle. ;-)

2 Ráďa (autorka blogu) Ráďa (autorka blogu) | E-mail | 23. dubna 2018 v 19:37 | Reagovat

[1]: Veverko, děkuji. Jídlo tu bude co nevidět :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama