Květen 2018

Japonsko VII. – co se nevešlo do předchozích článků

28. května 2018 v 22:07 | Ráďa |  Cestování
1. Hora Fuji (Fudži)

Jedná se o nejvyšší horu Japonska (3776 m n. m.) a je to sopka. V dnešní době je stále aktivní, ale s malou pravděpodobností erupce. Ovšem nikdy neříkej nikdy. Pro buddhisty a šintoisty je tato hora posvátná. Její kráter má po obvodu šest výstupků, které připomínají okvětní lístky a jsou označovány jako "šest okvětních plátků Fuji". První známý člověk, který vystoupil začátkem 8. století na horu, byl Enno Ozunu, prvním poutníkem ze západu byl anglický generální konzul Sir Rutheford Alcock, který se svým psem, teriérem Tobym, vystoupil na horu v roce 1859. Do roku 1868 byl na vrchol hory přístup povolen jenom mužům.


Japonsko VI. - Hirošima

16. května 2018 v 21:40 | Ráďa |  Cestování
Město, které až do 6. srpna 1945 málokdo znal. Po tomto datu znal Hirošimu celý svět. Bylo to město, kam byla americkou armádou svržena první atomová bomba v historii lidstva, nesla název Little Boy. V den výbuchu zemřelo v Hirošimě 70 000 lidí, do konce roku 1945 v důsledku popálenin, ozáření a dalších onemocnění a nedostatečné lékařské péče dalších 140 000 lidí.


Tokijský rozhlas popsal zkázu Hirošimy následovně: "Prakticky veškeré žijící věci, lidé a zvířata, byly doslova sežehnuty zaživa."

Japonsko V. - Tokio

14. května 2018 v 20:07 | Ráďa |  Cestování
Dlouho jsem váhala, jak japonský cestopis pojmout. Říkala jsem si, že rozepíšu den po dni. Když jsem dopsala asi pátý den a texty jsem si přečetla, bylo mi jasné, že pro mě to může být úžasná forma deníku, který mi připomene a oživí vzpomínky na tento výlet. Ovšem pro ostatní to může být nuda plná písmenek o pořádku, kázni a dochvilnosti. O prvních a pro mě nejsilnějších dojmech jsem psala v tomto článku. Ano, píšu zde o jídle (tomu jsem již věnovala čtyři předchozí články), o pořádku a čistotě, o organizovanosti lidí při čekání na vlak a o pozdravu pokynutím/úklonem hlavy.

Nyní bych ráda napsala něco o místech, která mě v Japonsku, konkrétně na ostrově Honšú zaujala. A začnu hlavním městem této ostrovní země - Tokiem.

Tokio je hlavním městem Japonska a také sídlem japonského císaře. Název v překladu znamená Východní hlavní město. Ve městě samotném žije více než 9 miliónů obyvatel a s předměstím je to okolo 40 miliónů. Pro nás, kteří pocházíme z desetimiliónové republiky, je toto číslo nepředstavitelné. Tokio je největší město na světě co do počtu obyvatel. Součástí tokijské aglomerace jsou města Kawasaki, Jokohama a řada dalších.

Pokud zvažujete cestu do Japonska, tak rozhodně toto velkoměsto nemůžete vynechat. Určitě vás ohromí císařským palácem, moderními stavbami s tisíci kancelářemi, dokonalým dopravním systémem v podobě metra, klasických vlaků i rychlovlaků. Mimochodem systém tokijského metra je mi dodnes záhadou a bez přípravy před cestou bych se tam velice rychle ztratila (a to jsem si myslela, že když jsem pochopila metro moskevské, tak mě již nemůže nic překvapit).

Japonské metro, pozor, ještě není dopravní špička S vyplazeným jazykem

Dubnové knižní ohlédnutí

11. května 2018 v 19:59 | Ráďa |  Knihy
Tímto knižním článkem přeruším sérii japonských článků. Jsem trošku ve skluzu. Námětů na články, teď zejména ty cestovatelské se mi díky dvěma prodlouženým svátečním víkendům nakupily. Ale slibuji, že je co nejdříve zpracuji, protože všechny cesty se neskutečně povedly.

Ale zpět k dubnovým knihám, kterých díky cestování po Japonsku není moc jako v předešlých měsících. A také mám pocit, že výběr se mi zrovna moc nepovedl.

Jean Sassonová - PRINCEZNA SULTANA A JEJÍ DCERY

Jedná se již o druhý díl příběhů ze života mocné arabské rodiny As-Saudů a opět zakoupení za pár peněz v Levných knihách. Kniha nám umožňuje nahlédnout pod pokličku života muslimských žen poukazujíc na jejich týrání jejich nejbližšími, tedy muži. Toto vše se děje s odvoláváním se na náboženství. Přestože princezna Sultana sama sebe staví do role ženy bojující za změnu postavení žen v této společnosti, myslím si, že její šance jsou nulové. Zažité tradice praktikované po několik století a obrovský vliv náboženství žádnou zněnu prostě nedovolí.


Japonské jídlo IV. – co se nevešlo do předchozích článků

1. května 2018 v 16:01 | Ráďa |  Cestování
Čtvrtý článek o japonském jídle? Není to moc? No, nevím. Když to vezmu podle počtu "liků" na instagramu (#radahlav), tak jídlo jednoznačně vede. Kdybych na "insta" vložila obrázek s vynálezem vakcíny proti smrďavce, tak rozhodně nebude mít takový úspěch jako nazdobená ranní ovesná kaše. Ale to je prostě svět internetu a sociálních sítí.

Dnes začnu jídly na cestu. Japonci hodně jedou na krabičkách. V každém obchodě, od těch nejmenších až po supermarkety, najdete "krabičkové" oddělení. A můžete si vybírat, co hrdlo ráčí. Nudle na všechny způsoby, sushi, saláty, maso … atd. Ceny jsou velmi přijatelné i pro nás Čechy a doba trvanlivosti je vždy jen do následujícího dne. Což znamená, že jídlo je čerstvé a hlavně neobsahuje žádné konzervanty.

Japonci jsou zvyklí si toto jídlo kupovat o poledních pauzách a i večer v supermarketech jsem nakukovala do košíků žen a zkoumala jsem, co domů nakupují. Žádný obří týdenní nákup jako u nás. Zelenina, krabičky a hotovo. A zítra znovu. Vše čerstvé, zdravé a v podstatě bez práce, což chápu. Japonci pracují dlouho do večera, stejně tak i děti se vracejí domů díky mimoškolním aktivitám a dalšímu studiu až večer. Tak si všichni sednou k jednomu stolu se svými krabičkami a mají alespoň trochu času pro sebe. Stejně tak se krabičky hojně využívají při cestování vlakem (a nikdo nedělá kolem sebe binec, žádné nudle nebo ubrousky se nepovalují po zemi).

Pojďme na to:

Nudle s přísadami a můj první oběd v shinkanzenu

Japonské jídlo III. – mlsáme

1. května 2018 v 0:36 | Ráďa |  Cestování
Jsem si jistá, že pro většinu z nás téma "mlsáme" bude hodně zajímavé. Po pravdě, kdo z nás nemlsá rád, že? Já ano, ale přiznám se, že jsem spíše na maso šunky, slaniny, salámy, špekáčky, paštiky než na sladké. Ale třeba mamčin jablečný štrúdl, čokoládu nebo nějaký zajímavý zákusek si dám ráda. A když cestuju, tak moc ráda ochutnávám místní speciality včetně sladkostí. Ty japonské mě, stejně jako žádné jídlo v této zemi, nezklamaly. Většina z nich je díky přidanému zelnému čaji zelená, ale to jim na chuti rozhodně neubírá.


Zelené sušenky - nahoře cookies s bílou čokoládou, ty mi moc chutnaly a na spodním obrázku zbytek zeleného věnečku politého čokoládou, kterému jsme říkali "zelené linecké". Obojí lahodné a kupovala jsem si tyto laskominy poměrně pravidelně.