Květnové cestovatelské střípky

11. června 2018 v 18:05 | Ráďa |  Cestování
Tak jak jsem měla od ledna do března pocit, že se nic neděje, o to více jsem byla překvapená, jak se to cestování v dubnu rozjelo. Japonsko i Barcelonu jsem si užila. A řeknu vám, že ve stejném tempu pokračoval i květen. Nebyla to sice žádná exotika, ale cestovalo se mi pěkně.

I druhý prodloužený květnový víkend jsme využili jednoho dne dovolené, což znamenalo 4 volné dny. Náš původní plán někam odletět nakonec vzal za své (ale není všem dnům konec) a tak jsme na poslední chvíli hledali náhradní plán. Po Česku se nám moc cestovat nechtělo, protože většina lidí si udělalo prodloužený víkend a navíc většina ubytování byla obsazena. Nakonec padla volba na rakouské Podyjí. To jsem před lety průvodcovala a moc se mi tam líbilo. Z Brna to není daleko a hlavně jsme tam mohli jet i s Kiliánou.


A řeknu vám, opět jsem se přesvědčila, že za krásnými místy nemusíte jezdit přes půl světa, většinou jsou hned za rohem. A pokud navíc vyrazíte s někým, s kým je ten strávený volný čas moc fajn, tak si prostě lepší dovolenou nemůžete přát.


Vyrazili jsme v sobotu ráno a většinu soboty jsme věnovali české straně Podyjí. Vycházeli jsme z Hnanic, kde byly zrovna otevřené sklepy, ale lidí ráno ještě málo. Naše trasa vedla přes občerstvovací stánek ve vinici Šobes. Poté jsme vystoupali nad meandr Dyje a kopírovali jej z úctyhodné výšky. Procházka to byla příjemná, ani lidí moc nebylo. Trasa měla skoro 20 km.


V Hnanicích jsme si koupili nějaké to víno a pokračovali jsme na rakouskou stranu. Odpoledne jsme se ještě krátce zastavili v Retzu a k večeru jsme přejeli do nedalekého Hollabrunnu, kde jsme měli ubytování. A to opravdu stálo za to. Byl to úplně nový penzion, byli jsme pravděpodobně prvními hosty, protože šňůra k ledničce byla ještě zabalená v igelitu a v ledničce byl návod na použití. Pokoj veliký, moderní, stejně tak jako koupelna. A snídaně? Vynikající a dokonce s milou českou obsluhou. A v pokoji bylo na zdi mé životní motto (a také motto tohoto blogu): "Nesni svůj život, žij svůj sen." Jaká náhoda.


Druhý den ráno jsme vyrazili vlakem do Retzu. Z Hollabrunnu to bylo cca 30 minut. A pak nás čekal příjemný den v okolí Retzu. Toulali jsme se lesy i vinicemi. Bylo horko a Kiliána ke konci túry šla už jen velmi pomalu. Ušli jsme asi 20 km, občerstvovací stanice po cestě bohužel nebyly. Ale v Retzu jsme se ochladili vynikající makovou zmrzlinou a zašli jsme si na chřestové menu.





Další den jsme zůstali v Hollabrunnu. V místním "Íčku" jsme si vyzvedli nějaké mapky a vybrali jsme si trasu po okolí. Opět jsme procházeli vinicemi, lesy, loukami a za celý den jsme potkali jen pár lidí. Prostě dovolená přesně podle našich představ. Příroda, klid, žádní lidi. Večer jsme usedli ven před penzion (sice na schody, protože venkovní posezení ještě není dokončeno) a dali jsme si místní jahody a víno. Opět klid a pohoda. I dnešní trasa měla lehce přes 20 km.



Tímto naše dovolená skončila, v pondělí večer jsme se ještě přesunuli do Mikulova, kde jsme trávili květnové státně-svátkové úterý.

Další tři květnové soboty jsem průvodcovala. Tu první jsem vyrazila na výstup na horu Oetscher. Z Brna to není úplně blízko, ale pokud se vydaří počasí, tak výhledy opravdu stojí za to. V týdnu před zájezdem byly v této oblasti veliké bouřky. Jedna z nich poškodila i místní lanovku, kterou si zjednodušujeme výstup o cca 600 výškových metrů. No, nic se nedalo dělat. Lanovka slouží primárně v zimě pro lyžaře a my jsme se vydali přímo vzhůru po sjezdovce. Pěkně jsme se zapotili. Počasí nám přálo a na vrchol jsme nakonec všichni dorazili. Cestou dolů začalo pršet a sjezdovka pekelně klouzala. Při tomto sestupu jsem si pěkně namohla stehenní svaly a další dva dny jsem hodně trpěla. Každopádně výlet se vydařil.



Další víkend jsem průvodcovala Drážďany. Bylo pekelné horko, ale lidi byli fajn a bavilo je to. Dali jsme si procházku historickým centrem a oficiální část zájezdu jsme zakončili na Starém náměstí, kde se konaly jarní trhy. Bylo to moc fajn, plno jídla a pití.


Já jsem volný čas (rozchod) využila k návštěvě vývojového a prodejního centra elektromobilů automobilky Volkswagen (VW - Die Gläserne Manufaktur) a i když nejsem zrovna technický typ, moc se mi tam líbilo. Připadala jsem si jako v nějaké výzkumné vesmírné stanici (skoro).


I výlet do Drážďan se vydařil a my jsme se spokojeni vraceli domů.

Poslední květnovou sobotu jsem průvodcovala můj nejoblíbenější zájezd na Medvědí soutěsku. Sem bych fakt jezdila každý víkend. Navíc tentokrát nám počasí přálo, na začátek trasy jsme přijeli rekordně brzy a v soutěsce bylo minimum lidí. Prostě ideální stav.





Den se opět vydařil, stejně jako celý cestovatelskými zážitky nabitý květen.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 werka13 werka13 | E-mail | Web | 14. června 2018 v 23:21 | Reagovat

"Příroda, klid, žádní lidi." - to mi (teda nám - zahrnuji i manžela) mluví z duše :-) - i pro nás ideální představa volného dne...
Měla jsi cestovatelsky hodně pestrý měsíc. Mě samozřejmě nejvíc zaujaly hory ;-)

2 Ráďa (autorka blogu) Ráďa (autorka blogu) | E-mail | 18. června 2018 v 16:36 | Reagovat

[1]: Veverko, tak to jsme na tom úplně stejně. i když i ta města mají občas a v rozumné míře něco do sebe.

3 lenka lenka | 26. června 2018 v 7:31 | Reagovat

miluju aktivní dovolenou, kde pouze neležím na zádech na slunci..zde jsou nějaké tipy, kam vyrazit za dovolenou v pohybu:

http://www.cestovani-dovolena.info/aktivni-dovolena/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama